OK

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s naším používáním souborů cookie. Více informací

Úvodní stránka » Jak fotografujeme » Základy kompozice II: Způsoby dominance hlavního objektu

Základy kompozice II: Způsoby dominance hlavního objektu

Velkou převahu článků o fotografické technice se snažím napravit seriálem statí o kompozici, která je pro snímek rozhodující. V prvním díle jsem se zabýval základními prvky fotografických kompozic. V tomto díle budu probírat, jak vizuálně podpoříte hlavní objekt zájmu na snímku.

Každá fotografie má mít jeden hlavní objekt, který co nejjasněji a nejpříměji komunikuje s divákem. Je na fotografovi, jaké výrazové prostředky použije k tomu, aby se divák ve snímku rychle zorientoval a soustředil na hlavní obrazový prvek. Ten bude dominantní, pokud bude jeho vizuální váha největší. Dominanci můžete podpořit mnoha způsoby a tím upoutáte pozornost na tu část snímku, kterou považujete za nejdůležitější.

Třeba u portrétu je to jasné, ale je mnoho snímků, kde soupeří o pozornost víc objektů nebo není patrné, co je hlavním motivem. Pak divák tápe a nedaří se mu jaksi vstoupit do obrazu. Dobrou kontrolou je, když si snímek rychle pojmenujete. Když vám to nejde, není tam dobrý hlavní motiv.

Dominance kontrastem

  • jasů - světlý prvek bude přitahovat pozornost na tmavém pozadí a naopak, ale v prvním případě o mnoho více. Specifická je černobílá fotografie, která využívá pouze jasový kontrast pro rozlišení obrazových bodů (černá, 254 stupňů šedé a bílá).   

Jasový kontrast, který způsobilo světlo vlevo nahoře, upoutá vaši pozornost. Toto místo si prohlížíte jako první a nejdéle.

  • barev – významně odlišná barva od barvy převládající bude na fotografii dominantní. Nejsilnější vizuální barevný kontrast tvoří komplementární barvy, které leží v barevném kruhu naproti sobě.

  • vzoru rytmu a textury nebo jejich přerušení – vzor je stejně jako rytmus založen na opakování stejných nebo podobných tvarů v obraze. Rytmus může být pravidelný či nepravidelný a vede pohled určitým směrem. Vzor není rozmístěn směrově, tudíž pohled nikam nevede. Čím více prvků tvoří vzor, tím více jej vnímáte jako vzor a ne jako skupinu. Zvyšováním počtu prvků ve vzoru dosáhnete toho, že jednotlivé prvky přestanete rozlišovat. Vzor s mnoha prvky zobrazený ve správném měřítku vyvolá dojem textury (struktury), která je spíše vlastností povrchu a vyvolává hmatový vjem. Vzor, rytmus nebo textura vyvolávají pozornost. Pokud jsou vedeny až ke kraji, vyvolávají pocit, že pokračují dál mimo fotografii a navozují iluzi prostoru (princip kontinuity). Obrazový prvek, který přeruší vzor, rytmus nebo texturu se stane výrazně dominantním.   

                   Oči diváka se soustředí na modré tělo páva a po nepravidelném rytmu se pohled rozletí k okrajům snímku. Vědomě jsem rytmus a vzor neukončil, aby vypadal rozsáhlejší.

                                                                                                                                                   

  •  významů – markantně odlišný význam v kontextu celé zaznamenané scény zachytí náš mozek jako „něco divného“ a zaměří se na něj.

V zátiší je něco divného, dokonce nebezpečného. Proto je malá vosa dominantním prvkem této fotografie.

Ač je to poněkud nespravedlivé, dominantou tohoto snímku je chodec v pozadí. Ten je cizím elementem, navíc neskutečně flegmatickým, v kontextu scény.

Čestný slovo, že jsem tam vajgla neumístil já! Je dominantní a bez něj by fotka z Maroka nebyla ekologicky alarmující.

      

Dominance tvarem

Tvar ve fotografii, který je v kontextu s ostatními tvary ojedinělý, strhává pozornost diváka a stává se dominantním.

Vytvořil jsem „sterilní“ scénu kde odstín, sytost i jas jednotlivých prvků jsou totožné. Odlišný tvar spolehlivě upoutá pozornost. Obdobně by poutal pozornost jeden malý prvek mezi velkými a naopak.   

                                 

Dominance izolací

Prvek se stane dominantním, pokud je dostatečně daleko od skupiny jiných prvků v obraze a je s nimi logicky propojen. 

Dominantní prvek je relativně daleko od ostatních prvků v obraze. Navíc všechno je pravoúhlé mimo umístění dívky ve třetinové kompozici. Také dominance významem je evidentní. S logickým propojením izolovaného prvku není problém. Kdyby na tomto místě ležela např. kráva, byl by to pro diváka nepříjemný vjem, protože by nenašel logické propojení.

Minimalisticky podaná fotografie vzbuzuje různá přirovnání. V tomto případě je umístění izolovaného prvku více u kraje, protože tak je hodně osamocen.

                     

Dominance liniemi

Linie mohou být vodorovné, svislé, příčné, zaoblené. Ve fotografii mohou být sami dominantní a vzbuzovat emoce nebo vést pohled pozorovatele k hlavnímu objektu. Ještě více zvýšíte vizuální váhu prvku, když jej umístíte na konec perspektivního sbíhání linií.  

Na fotografii je hlavním, dominantním prvkem malinká postavička, ke které vede neomylně pohled diváka perspektivní sbíhání linií a rytmus pražců. Takto výrazná, mizící postava má pro mě zjevnou symboliku.   

                            

Dominance poznáním (se)

Pokud je na snímku člověk nebo jemu podobný objekt, bude vázat pozornost. Tuto vlastnost máme v naší genetické výbavě, protože je to pro život praktické. Když jsou ještě na obrázku oči, podíváte se na ně vždy první, jako v životě (proto se zaostřuje na oči).

Postavy v přírodních scenériích jsou vždy dominantní, i kdyby nebyly takto kontrastní. Tady ještě nastavují měřítko a zdůrazňují mohutnost vodopádu.  

Vizuální převahu má zaostřené oko a pak rty. 

                                     

Dominance pohybem

I pohyb na fotografii upoutá oko pozorovatele. Protože fotografie se nehýbe (na rozdíl od videa), musíte pohyb nějak naznačit. Může vyplynout z obsahu nebo být zdůrazněn formou zobrazení (pohybová neostrost).

Dominantní je postava, která je evidentně v pohybu. Víme proč tomu tak je. Kdyby na snímku nebylo děvče s fotoaparátem, byl by snímek nevyvážený a nečitelný, protože by nikdo neznal důvod takového pohybu na hradním nádvoří.

                                                                         

Dominance ostrosti

Zaostření pouze hlavního motivu je klasickým nástrojem pro jeho zvýraznění. Jedná se vlastně o druh dominance izolací, ale způsobenou technickými fotografickými prostředky.

V rovině ostrosti probíhal děj, který se stal hlavním motivem. Upozaděn je obličej a oči dívky, které by jinak byly zcela dominantní. Takový snímek uděláte jenom fotoaparátem s větším snímačem (zde APS-C  f/2,8  50mm).   

                                                                

Autor snímku musí vědět, kvůli čemu jej pořídil. Totéž by měl vědět i pozorovatel fotografie. V této souvislosti je důležitý jeden hlavní motiv, který je dominantní, případně vedlejší motivy, které podporují ten hlavní s ohledem na harmonii celku.

Mnoho detailů a žádný hlavní motiv. Divák marně hledá důvod pořízení snímku. Fotografie má pouze dokumentační hodnotu pro autora.  

                                                                                 
Často se stává, že je toho na fotografii mnoho. Pokud je to v kombinaci s absencí dominantního prvku, je to pro diváka nesrozumitelné, i když fotografovi to může být zřetelné. Myslím, že obecně ve fotografické kompozici platí známé „mnoho zajíců, myslivcova smrt“.

Základy kompozice I

Základy kompozice III

Základy kompozice IV

Základy kompozice V

Základy kompozice VI

 

Oblíbené odkazy