OK

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s naším používáním souborů cookie. Více informací

Úvodní stránka » Úvahy » WORLD PRESS PHOTO 2015: Utrpení v obraze

WORLD PRESS PHOTO 2015: Utrpení v obraze

Nejprestižnější výstavu novinářské fotografie na světě WORLD PRESS PHOTO můžete vidět v pražském Karolínu do 4. 10. 2015. Je opravdu na co se koukat. Uvidíte to nejlepší ze zpravodajské a dokumentární fotografie. Převažují sugestivně zobrazené problémy v různých částech světa.  Řekl bych, že pokud vyjmu fotografie sportu, dalo by se 95% ostatních fotografií charakterizovat slovy: bída, utrpení, slzy, krev.

Reportéři bezpochyby nasazují svoje životy, aby zprostředkovali zoufalé příběhy lidí. Je možné, že vyburcují jednotlivce i organizace k akci na záchranu strádajících. Popisky u fotografií přesně určují událost a tu vidí v této emocionální podobě mnoho lidí. Možná se někteří alespoň zamyslí před těmito obrazy (třeba nad aktuálně prchajícími lidmi, tzv. migranty).  

Záplava obrazových informací a jejich dostupnost dnes ohrožuje profesionální fotoreportéry. Bulvarizace a komercionalizace otřásly účelem fotožurnalistiky, která se proměňuje. Poptávka po silných příbězích trvá, ale nemusí je přinést profesionální tým vyslaný na místo. Láce je důležitým faktorem pro skomírající tištěná periodika, která nemohou konkurovat rychlostí online médiím. Nejen těm zajišťují plošnou obrazovou produkci velké korporátní agentury. Uživit se dnes fotožurnalitikou není možné. Proto také třeba Jan Šibík dělá svatby nebo firemní akce, ale chvála jeho dokumentaristické tvorbě.   

Pojďme k fotografování. Obsah vystavených snímků logicky vysoce převyšuje formu. V podstatě při emotivní scéně je jedno, jaká je celková kompozice. Světlo však odlišuje ty nejlepší fotografie od ostatních, vynikajících. Vím, že je obtížné ve vypjatých chvílích myslet na světlo, navíc si fotograf nemůže vybrat denní dobu nebo počasí.

Protože inklinuji ke zpravodajské a dokumentární fotografii, musím smeknout před prací Bulenta Kilice z Turecka, Sergeje Ilnitského z Ruska, šestadvacetiletého Ronghui Chena, čínského fotografa, který je doma v nebezpečí i když spí, Američana Pete Mullera nebo Madse Nissena z Dánska. Dokazují, že silná vizuální informace je nesdělitelná. Dokazují touhu po emocionálním sdělení. Obávám se však, že díla těchto autorů jsou stále více k vidění v galeriích než v tisku, kde dávají přednost optimistickým párty celebrit.

Mně se nejvíc líbila fotografie, v jejímž popisu je: 1. cena Aktualita, Jednotlivý snímek: Bulen Kilic, Turecko, Agence-Presse. Mladá dívka zraněná 12. března 2014 při střetech blízko Taksimského náměstí v tureckém Istanbulu. Násilí vypuklo mezi pořádkovou policií a lidmi, kteří se zúčastnili pohřebního průvodu patnáctiletého Berkina Elvana. Tento chlapec byl zasažen do hlavy nádobou se slzným plynem, když šel během protiválečných demonstrací, které se konaly v červnu předešlého roku, koupit chleba. Zemřel po devítiměsíčním kómatu.   

Letošního ročníku soutěže v žurnalistické fotografii se zúčastnilo 5 692 profesionálních fotografů ze 131 zemí světa, kteří porotě zaslali 97 912 snímků. Navštivte za 100 Kč WORLD PRESS PHOTO. Krásné prostory výstavní síně pražského Karolína umocní vaše zážitky, i když mohou být poněkud ponuré.                              

Oblíbené odkazy