OK

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s naším používáním souborů cookie. Více informací

Úvodní stránka » Úvahy » Souboj titánů se blíží

Souboj titánů se blíží

Brzy bude trojice adeptů na nejlepší high-endový fotoaparát v prestižní kategorii CSC Full Frame kompletní. Sony Alpha A1 za 193 990 Kč (fotoŠkoda), Canon EOS R3 s cenou 159 990 Kč (fotoŠkoda) a Nikon Z9 asi za 249 990 Kč. Posledně jmenovaný bude představen v nejbližší době.

3x full frame.jpg

Podrobně nemá smysl porovnávat jednotlivé parametry přístrojů. Je to prostě u všech tří maximum při dnešních znalostech lidstva o tomto druhu techniky. Nicméně zastavme se pouze u snímačů.

Sony má vrstvený snímač CMOS BSI 50MPx, Canon CMOS BSI 24MPx také s vrstvenou konstrukcí a Nikon bude mít též vrstvený CMOS BSI, ale s 45MPx. Z toho je možné už odvodit to, co je čistě z důvodů fyzikálních jasné. Canon bude mít největší dynamický rozsah.

Je to dáno tím, že velikost každého pixelu souvisí s velikostí snímače a s rozlišením, tedy celkovým počtem pixelů snímače. Velikosti snímačů všech tří adeptů jsou stejné a nejméně pixelů má Canon (24 Mpx), takže jednotlivé pixely budou největší. Velké pixely zachytí více světla, tedy fotonů a pozná i velké rozdíly mezi množstvím fotonů v jednotlivých pixelech. Přesně to charakterizuje lepší dynamický rozsah snímače.

Snímač fotoaparátu si můžeme představit jako matici nádobek, které zaplňuje světlo prošlé objektivem. Ve světlých částech obrazu jsou nádobky zaplněny více, ve tmavých méně (nebo vůbec). Je logické, že čím je nádobka větší, tím zachytí více světla aniž by přetekla. Když nádobky přetečou, zaznamená tam fotoaparát nejsvětlejší bod. U malých nádobek bude takových nejsvětlejších bodů mnoho, zatímco u velkých nádobek některé ještě zaznamenají rozdíl, tedy kresbu.

Větší snímač má větší obrazové buňky (nádobky) při stejném množství buněk. V našem případě tří adeptů na „krále“ jsou snímače stejně velké (Full Frame) a rozhoduje druhý parametr a tím je množství obrazových buněk, trochu nepřesně zvaných pixely. Nejméně, ale dostatečně pixelů má Canon. Z toho plyne nejlepší zisk využitelného signálu, neboli dynamický rozsah a menší šum.

Na fotografii velikosti A4 nám stačí 9 Mpx, A3 stačí 18 Mpx, A2 okolo 35 Mpx a to při vysoké kvalitě 300 DPI, kdy bude fotografie vytištěna velmi kvalitně. Při normálním prohlížení snímků (pokud extrémně nezvětšujete) na monitorech a displejích ani nemluvě. Lepší monitor má rozlišení 96 DPI a ofsetový tisk nejlepší kvality pro luxusní kalendáře 350 DPI. U řady sociálních sítí se snímky dokonce automaticky zmenšují. Proč tedy takový hon za megapixely? Důvodem je marketing a ořez fotografií v postprodukci. Ořez je pochopitelným důvodem. Je to jako když ořízneme snímač fotoaparátu. Proč si lidé myslí, že čím víc megapixelů, tím lépe, je záhadou. Třeba u telefonů s velmi malými snímači je to úplně proti logice a stále to zdůrazňují.

Nechtíc jsem se nějak zeširoka rozepsal a omlouvám se zasvěceným. Pojďme k závěru. Já bych si vybral Canon, ale vím, že největší národní tisková agentura ve Velké Británii PA (dříve známá jako Press Association) přešla na fotoaparáty Sony a to je silný argument. Musím také dodat, že kvalita fotografií záleží na řetězci procesů a síla toho řetězce je taková, jak silný je jeho nejslabší článek. Pokud například není špičková optika, je špičkový snímač k ničemu. Jo a Canon je taky o 34 000, respektive 90 000 Kč levnější a za to už je super objektiv.