OK

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s naším používáním souborů cookie. Více informací

Úvodní stránka » Home » Měření expozice

Měření expozice

Při expozici jde o to, aby se na snímač fotoaparátu dostalo takové množství světla, které zaznamená scénu tak, jak ji chce mít zaznamenanou fotograf. Při zachycení málo světla bude fotografie tmavá, podexponovaná. Dopadne-li na snímač moc světla, bude fotografie příliš světlá, přeexponovaná.

To, kolik světla dopadne na snímač, ovlivní velikost otvoru, kterým světlo (fotony) proudí a doba jeho otevření.  Velikost otvoru reguluje clona a dobu otevření čas expozice. Při namáčknutí spouště fotoaparát analyzuje, kolik světla se odráží od fotografované scény ke snímači. Podle toho stanoví množství světla, které na snímač dopadne. Fotoaparát vám nabídne několik režimů měření expozice, aby vám pomohl interpretovat způsob, jakým se světlo odráží od scény.

Expozice je víc než správné zaznamenání jasů dané scény. Je to záležitostí osobního vnímání a uměleckého záměru fotografa. Měření expozice je úžasnou technologií, která vám pomůže zachytit vaši vizi. Umožní vám věnovat se tvůrčí stránce fotografie, kterou nemůže žádná technologie nahradit. Abyste mohli souhlasit s měřením expozice fotoaparátu nebo jej korigovat, musíte vědět, jak měření expozice funguje a jak zaznamenává světlo. Jenom tak můžete prosadit svoji ideu na jasové poměry snímku. Stanovení expozice je průnik technických a uměleckých rozhodnutí fotografa.

Pro přesný výklad měření expozice od něho oddělíme nastavení expozice pomocí expozičních režimů, které vede k mnoha interpretacím jednoho měření expozice při stejném jasovém podání snímku. Tím jsem se zabýval v článku „Expoziční trojúhelník“ a je vlastně druhým dílem tohoto článku.  

Jak vidí světlo expozimetr fotoaparátu

Zařízení, které měří světlo na scéně, vidí v šedé stupnici a snaží se, aby snímek byl v průměru středně šedý. Jedná se o tzv. 18% šedou, která leží uprostřed fotografických tonálních hodnot mezi černou a bílou. Proč je to 18% šedá a ne 50%? Je to proto, že lidské oko vnímá šedou, která odráží 18% světla, jako střední šedou. 

Pokud zaměříte na objekt specifickým měřením expozice, bude považován a tudíž zaznamenán jako středně šedý a ostatní jasové hodnoty podle toho přepočítány. Potíž je, že v principu bude šedý sníh a vše podexponované i černá kočka a vše přeexponované. Když zaměříte na objekt, který je středně šedý, pak takový zůstane a ostatní jasy se podle toho přiřadí. Často není možné zaznamenat všechny jasové hodnoty. Snímač fotoaparátu je v tomto více či méně limitován. Svůj rozsah jasů napasuje na jasové hodnoty scény. Když je dynamický rozsah snímače menší než rozsah jasů scény, ořízne některé její krajní hodnoty. Ty pak zaznamená jako bílé a černé. 

Rozhodnutí o provedení fotografie v nízké tónině bylo zásadní pro expoziční strategii.  Nejdůležitějším prvkem snímku je tvář, která je a má být v šeru. Jeden z možných expozičních postupů, zde použitý, spočívá v nalezení oblasti středně šedé a v ní stanovit expozici bodovým měřením. Středně šedá je na kraji horní, voskové části svíčky. Zamknete expozici (f/4,7 1/60 sec. 400 ASA), překomponujete a je hotovo. Důležitým poznatkem je, kde se nachází středně šedá u zapálení svíčky. Nečitelné pozadí bez rušivých prvků bylo záměrem.  

 

Režimy měření expozice 

Měření expozice aktivujete namáčknutím spouště. Všechny fotoaparáty měří expozici systémem TTL (Through-The-Lens). Světlo odražené od scény projde objektivem a příslušné senzory jej změří. Systém měření expozice nastaví clonou a čas expozice podle svého zadání. Existují tři způsoby (režimy) expozice.

Multisegmentové (zónové, maticové, poměrové) měření

Tento režim měření je nejpoužívanější, protože je univerzální. Rozdělí scénu na segmenty, kterých může být víc než tisíc a u nich analyzuje množství odraženého světla, neboli jasové úrovně. Pak porovná měřenou scénu s uloženými vzory scén, kterých může být až několik desítek tisíc. Analýzou měření expozice zjistí, jaké části scény jsou nejdůležitější s přihlédnutím na celou scénu. Multisegmentové měření expozice ještě přibere při stanovení expozice další údaje jako: vzdálenost zaostřeného objektu, směr světla, RGB hodnoty segmentů (také v šedé stupnici), kontrast scény aj. To vše se děje ve zlomku vteřiny a pomocí složitých algoritmů stanoví expozici. Výrobci tyto fígle samozřejmě tají a opravdu jsou znát velké rozdíly. Je naprosto klíčové, abyste vyzkoušeli, jak zónové měření vašeho fotoaparátu pracuje, zejména v atypických jasových situacích. Podle toho jej můžete lépe korigovat.

Výhodou tohoto typu měření expozice je jeho univerzálnost. Dobře funguje, i když fotograf jenom mačká a neřeší expozici. Nevýhodou je jeho nevyzpytatelnost. Nevíte přesně, jaké jsou příslušné algoritmy výpočtu expozice, proto vás může někdy překvapit (v dobrém i zlém). Ukázkové snímky jsou pro názornost hodně divoké, proto mate i tak sofistikované, poměrové měření expozice. 

Poměrové měření expozice mého Canonu s ohledem na zaostřovací bod na téměř bílé, sluncem ozářené zdi, určilo expozici. Zvolil jsem kombinaci 1/500 sec., f/9 při ISO 100. Velká plocha bílé při atypické kompozici poněkud ošálila přístroj, který scénu vyhodnotil jako příliš nasvícenou. Výsledkem je podexpozice. Korekce +1EV by vše vyřešila.

Tento snímek se liší od předešlého umístěním zaostřovacího bodu. Tmavý balkón je od něho dál. Logickou odezvou je ještě větší podexpozice (1/800, f/9). Měření tento tmavý objekt považuje za nepodstatný.

Bod zaostření jsem umístil na tmavý balkon. Snímek je totálně přeexponován z větší části bez kresby, ale s čitelnými tmavými partiemi, které měření při nedostatku jiných informací považovalo za veledůležité (1/125, f/8).

 

Celoplošné měření se zvýrazněným středem

I toto měření expozice bere v úvahu údaje o osvětlení celého snímku, ale upřednostňuje hodnoty naměřené uprostřed. Tento prostředek je v hledáčku označen kruhem a 60 až 80 % naměřených hodnot pochází z této oblasti.

Režim měření se zvýrazněným středem je výhodný zejména v situacích, kdy se hlavní motiv vejde do středového kruhu a obklopují jej tonálně odlišné plochy snímku. Tento režim měření expozice je předvídatelný a tudíž dobře regulovatelný.  

Expozici jsem stanovil celoplošným měřením se zdůrazněným středem. Prostřední zaostřovací bod je na označeném místě. Podle typu scény a charakteru měření bylo jasné, že dojde k podexpozici (1/1000, f/8), což se stalo. Převážná část údajů o expozici pocházela z bílé zdi osvětlené sluncem. Pomohla by korekce expozice asi +1EV.

 Zde jsem použil stejný typ měření expozice, středový zaostřovací bod zároveň se středem pro měření expozice jsem posunul víc vpravo. Expoziční hodnoty jsem zamkl a překomponoval záběr do předchozí pozice. Výsledek je opět předvídatelný, tedy ještě větší podexpozice (1/1600, f/8). Fotoaparát se snaží prioritní střed zobrazit šedý a tmavá plocha se dostala do oblasti, která je pro měření marginální.

Důležitý střed jsem umístil na tmavou plochu a po uzamknutí expozice překomponoval. Expozice byla (1/640, f/8). Okolo je ještě dost bílé, proto nedošlo k dramatické přeexpozici jako u dalšího, bodového měření. Žádné jasy nejsou mimo rozsah snímače fotoaparátu.  

Bodové měření

Jak název napovídá, měří expozici na malé ploše (1až 5%) ve středu snímku. U některých fotoaparátů lze s plochou měření pohybovat. Důležité je, že bodové měření, na rozdíl od předešlého, vůbec nezohledňuje jinou, než vymezenou oblast. Oblast měření nastavíte na zvolené místo a to bude středně šedé a hotovo. Zbylou plochu snímku podle toho přepočítá.

Použití je nasnadě. Bod zaměříte na osvětlené pozadí a postavy v popředí budou zobrazeny jako siluety. Když zaměříte na tmavší popředí, bude mít střední jasovou hodnotu a zbylé části snímku budou utopeny ve velmi světlých odstínech atd. Bodové měření se hodí na atypické nebo kreativně podané motivy. Je naprosto přesně předvídatelné a umožňuje logické korekce expozice.   

Bodové měření expozice odvedlo přesně svoji práci. Určenou plošku posunulo k středně šedé a ostatní podle toho přepočítalo. Proto je stejně světlá plocha na snímku jasově totožná. Očekávaná podexpozice má hodnoty (1/1250, f/8).

 Posunul jsem střed doprava, zamkl expozici a překomponoval nazpět. Nic se nezměnilo oproti předešlé expozici (1/1250, f/8). Středová ploška, která stanoví expozici, byla na jiném místě, ale jasově stejném.

 Zde jsem zapíchl „bod“ měření expozice do nejtmavší části snímku, uzamkl expozici a překomponoval. Výsledkem je hluboká přeexpozice (1/50, f/8). Z hlediska jasu jsou původně nejtmavší partie středně šedé, dobře čitelné. Na tomto snímku by bylo smysluplné takové počínání, snad jenom kdyby na balkonu kulturáku v Teplicích byla Naomi Campbell v plavkách.

Bodový způsob měření expozice vám umožní také stanovit dynamický rozsah dané scény, když změříte expoziční parametry nejtmavší a nejsvětlejší části. Pro nejtmavší část scény bodové měření určí např. expozici: ISO 100, čas 1/30 sec., clona 2,8 a pro nejsvětlejší část totéž, ale s clonou 11. Dynamický rozsah takové scény je 4EV (2.8, 4, 5.6, 8, 11). Při znalosti rozsahu jasů, které je schopen zaznamenat váš fotoaparát, víte, zda zachytí kresbu ve všech jasových oblastech. O expozičních stupních EV píši zde.   

Zvláště u posledních dvou režimů měření expozice je důležité uzamknout expozici při překomponování scény v hledáčku. Tím zajistíte, že budou prioritní části přednostně vyhodnoceny při stanovení expozice a nemusí být uprostřed výsledné fotografie.

Některé fotoaparáty mají ještě jiné režimy měření expozice, které jsou odvozeny od třech uvedených. Např. Canon má měření částečné (Partial), což je bodové, které pokrývá 9% středu snímku.  

Korekce expozice      

Naše oči dokážou zaznamenat o mnoho větší rozsah jasů než nejlepší fotoaparáty. Při kontrastní scéně vidíme okamžitě detaily v nejsvětlejších i nejtmavších částech jedné scény v rozsahu asi 15EV. V absolutní hodnotě po adaptaci na tmu a pak na světlo je to 30EV. Nejlepší snímače dnes zvládnou 14EV (změna o 1EV znamená dvojnásobné nebo poloviční množství světla). Často se dostanete do situace, kdy budete muset rozhodnout, které jasové hodnoty zachováte a jakých se zbavíte. Budou to jasy nebo stíny? Nejjednodušším nástrojem pro tyto situace je korekce expozice. Není to nic jiného, než že nebudete souhlasit s měřením expozice a posunete ji podle vlastního uvážení. Neboli pustíte na snímač více nebo méně světla obvykle v množství + 2EV - 2EV v krocích 1/3 nebo 1/2EV. Proč to budete dělat? Protože znáte svůj přístroj a jeho způsoby měření expozic, které v některých situacích selhávají. Protože chcete jinak interpretovat jasové hodnoty snímku.

Musím dodat, že žádné měření expozice nic neví o vašich tvůrčích záměrech. Je jenom na vás, jaký snímek chcete zachytit, jaká bude hra světel a stínů, jak bude snímek tmavý či světlý a jakou náladu zprostředkuje obecenstvu.

Bylo zjevné, že multisegmentové měření expozice při zaostření na strom přeexponuje ve snaze zachytit také kresbu na velké ploše skal. První snímek bez korekce expozice (1/30  f/13 ISO400). Druhý s korekcí -1EV (1/60  13  400) a poslední s korekcí -2EV (1/125  13  400).   

Velmi názorně se dá i v době digitální vysvětlit tvůrčí expozice pomocí zón, které vymyslel v roce 1939 věhlasný krajinář Ansel Adams. Rozdělíme svět kolem nás na 10 tonálních stupňů od 0 do 9. Jas každé následující zóny je dvojnásobný. Každou změnou expozice o jeden stupeň (1EV), posunete všechny zóny o jednu. Když změníte např. čas expozice z 1/125 sec. na 1/250 sec., bude na snímač dopadat polovina světla a z jasové zóny 7 se stane zóna 6 a tak změní se i ostatní zóny. Neboli můžete volit, jaká část scény bude jak světlá (tmavá). Zároveň určujete, zda a kolik nejsvětlejších a nejtmavších pasáží bude zcela bez kresby v zóně 1 a 9.

  • zóna 0  - zcela černá bez kresby RGB (0, 0, 0)
  • zóna 1  - téměř černá v hlubokých stínech, kresba neznatelná
  • zóna 2  - náznaky kresby ve stínech, začíná být rozeznatelný detail od šumu
  • zóna 3  - kresba i detaily ve stínech jsou patrné
  • zóna 4  - typická hodnota stínu, např. tmavé listy, tmavé nebe, budovy, krajiny
  • zóna 5  - středně šedá (viz výše), tmavší pleť, světlé listy, tráva, světlejší nebe, cihlová zeď 
  • zóna 6  - světlá pleť, pastelové barvy, beton při světle zatažené oblohy, stíny na sněhu, stíny na sluncem osvětlené scéně
  • zóna 7  - prokreslená světla, mlha, sníh, bílá s kresbou, bledá pleť, jasně osvětlený beton, jasně žlutá a růžová  
  • zóna 8  - poslední náznak kresby ve světlech
  • zóna 9 - čistá bílá bez kresby, RGB (255, 255, 255)

Řekněme, že fotografujete osvětlenou nevěstu v bílých šatech na tmavém pozadí. Použijete bodové měření expozice a oblast měření nastavíte na její šaty. Tím stanovíte, že šaty budou mít jas zóny 5 (středně šedá) a pozadí zóny asi 2 nebo 1. Vše bude podexponované. Šaty nevěsty by měly být v zóně 7 (pozadí 4 nebo 3). Korigujete tedy expozici +2EV (např. z expozičního času 1/250 na 1/60), zamkněte expozici, překomponujete a exponujete. Moc se to sem nehodí, ale pro úplnost. Je možné i zvýšit ISO ze 100 na 400. Pastelové šaty bych umístil do zóny 6, tedy +1EV. Modré šaty jako světlejší nebe, zelené jako tráva nebo středně šedé do zóny 5. Odstín tmavého nebe, tmavého listí, do zóny 4, -1EV. Extrémní stíny do zóny 3, -2EV. Uhlí (černé), zóna 2, -3EV. Praktický význam má rozsah od zóny 2 do 8, tedy + - 3EV. Reakce různých fotoaparátů může být poněkud odlišná, druhy osvětlení různé, ale to nic nemění na principu. Multisegmentové měření expozice možná pozná nevěstu a udělá to za vás, ale možná také ne.   

Nejpřesnější je, když do místa hlavního motivu umístíte středně šedou tabulku tak, aby se neleskla. Bodovým měřením expozice na ni zaměříte a zjistíte expozici. U dynamické scény můžete šedou tabulku nahradit přibližně středně šedým tónem na scéně (viz zóna 5).   

Platí, že tvůrčí interpretace expozice je významným nástrojem fotografa a posouvání expozic můžete emocionálně měnit vyznění zobrazené scény. Při rychlé reportérské práci se uplatní spíš multisegmentové měření expozice a jeho korekce podle zkušenosti fotografa nebo obrazu pořízeného snímku na LCD displeji fotoaparátu a jeho histogramu. Názorné je zobrazení přepalů na displeji, které ukáže, jaké části snímku jsou bez kresby z důvodu jejich přeexpozice. Často je prospěšné „obětovat“ méně důležitá světla nebo stíny na úkor důležitých stínů nebo světel. Nespoléhejte plánovitě na úpravy v editoru, zvlášť v JPEG formátu. Platí, že čím přesnější tonální hodnoty přiřadíte při fotografování, tím vyšší bude technická kvalita fotografie.

Vyzkoušejte co nejvíc snímků s různými způsoby měření expozice v rozmanitých světelných situacích. V podstatě si pak určíte, jak budete rychle reagovat na klasické jasové podmínky při vaší tvorbě a jaký to bude mít dopad na snímky. Protože každý máme svoje oblíbené portfolio fotografií, zjistíte, že zase tak mnoho situací a jejich řešení to není.   

 

 

Oblíbené odkazy