OK

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s naším používáním souborů cookie. Více informací

Úvodní stránka » Home » Máte rádi výzvy? Zkuste fotografovat koncert

Máte rádi výzvy? Zkuste fotografovat koncert

Fotografování koncertů večer nebo v interiéru je zejména po technické stránce velmi těžkou fotografickou disciplínou. Příčinou je nízká hladina osvětlení, rychle měnící se barevná světla, vysoký kontrast a pohyb aktérů na pódiu. To je ďábelský mix, ale také výzva pro fotografa.

Svatá trojice

Často píšu, že fotografové mají tendenci přeceňovat techniku na úkor kompozice a výrazu snímku. V tomto případě tomu tak není. Parametry fotoaparátu a objektivu jsou rozhodujícím faktorem. Trojice parametrů clona, expoziční čas a ISO vám umožní nebo neumožní udělat solidní snímky koncertu. Reálně využitelné vysoké hodnoty ISO a světelnost objektivu (nízká clona) jsou pro snímky koncertů zásadní a to umožňují jenom pokročilé fotoaparáty a objektivy.

Zpěváci, hudebníci a tanečníci se pohybují, proto budete muset zvolit rychlejší čas závěrky fotoaparátu. Při tomto expozičním času, málo a nepravidelně osvětlené scéně, je efektivním řešením co nejnižší zaclonění objektivu. Velmi často vám ani nízká clona nezajistí správnou expozici. Pokud budete požadovat větší hloubku ostrosti, tedy větší zaclonění, tak bude podexpozice ještě výraznější. Z téhle patálie vás vysvobodí vyšší hodnota ISO (tzv. citlivost) za cenu šumu a horší kresby. U reportážních snímků tohoto typu nejsou tak vysoké požadavky v tomto směru.

Sečteno a podtrženo: Ideální, respektive nutný, je světelný objektiv v celém rozsahu ohnisek (clona od f/2,8 níže) a velký senzor fotoaparátu (FF, APS-C, možná 4/3). Jak už to bývá, v obou parametrech platí: lepší hodnota, dražší technika. Musím dodat, že softwarové úpravy ve fotoaparátu nebo v postprodukci snímku bohužel nemohou nahradit zmíněnou techniku.

Kvalitní světelný objektiv přenese nemnoho světla s patřičnou kresbou v různých hladinách osvětlení na snímač. Použitelné snímky s vysokou hodnotou ISO a dostatečným rozsahem jasů scény zaznamená pouze větší snímač fotoaparátu.   

Při fotografování koncertů v zásadě nepoužívejte blesk. Zcela by vyrušil originální světelné poměry. Ve velkých, tmavých prostorách pódia navíc není, kde jej odrazit. Výjimečně se můžete pokusit využít blesk napřímo, ale jenom tehdy, pokud umíte přesně míchat množství světla blesku s osvětlením pódia. Někdy není jiného zbytí.    

Jakou nastavit clonu?

Pokud je na pódiu dostatek světla, je úvaha o nastavení clonového čísla spjata jenom se zamýšlenou hloubkou ostrosti v návaznosti na ohniskovou vzdálenost objektivu a jeho vzdálenosti od scény. Většinou se však světla nedostává, takže musíte nastavit nízké clonové číslo (3,2 a nižší).

Na snímku z hlediště jsem chtěl diváky jako siluety a vypíchnuté jeviště s kapelou.1/60, 2.8, 1600, bez blesku. Aby bylo vidět jeviště, musel jsem použít krajní nastavení pro uplatnění co nejvíc přirozeného světla na jevišti. Zároveň siluety zůstaly siluetami. V tento moment se mi dostala harmonikářka v modrém do trojúhelníku mezi diváky.  

Problémem může být malá hloubka ostrosti, zejména při fotografování detailu. Z tohoto problému můžete lehce udělat přednost a neostrostí zdůraznit hlavní motiv snímku nebo jeho detail. Například objektiv s ohniskem 30mm při cloně 2,8 a vzdálenosti popředí 3m má hloubku ostrosti 2,5m až 3,7m pro velikost snímače APS-C.

Senzor FF, čas expozice 1/60 sec, f/1,4, ISO 800, manuální expoziční režim, celoplošné měření expozice se zdůrazněným středem, automatické nastavení bílé, objektiv 85 mm. U velkého senzoru při cloně 1,4 je hloubka ostrosti velmi malá. Společně s velkým detailem a ukázkovou diagonálou však dělá tento snímek zajímavý.

Horší to bude, pokud chcete zaznamenat ostře i hlubší část scény při deficitu světla. Pak nezbyde, než zříci se detailu a nahradit ho polocelkem (zvětšit odstup, zkrátit ohnisko) nebo použít vyšší clonové číslo a přiblesknout popředí. V tomto případě záměrně podexponujete pozadí, kde se uplatní pouze stálé světlo.

Míra podexpozice na stálé světlo je rozhodující pro jasové podání např. hudebníků v pozadí a také pro kvalitu nasvícení zpěváka v popředí. Cílem je, aby zpěvák nebyl přesvícen naplno bleskem a zároveň, aby bylo alespoň patrné pozadí, třeba s kapelou. Amatérské fotografie z koncertu se často vyznačují ostře osvíceným zpěvákem v popředí a za ním černočerná zeď. Důvodem tohoto „mimozemského“ zobrazení je málo světelný objektiv nebo nastavené vyšší clonové číslo a nekorigovaný blesk zblízka. Jeho síla klesá se čtvercem vzdálenosti, takže nemá šanci osvítit pozadí.

Jak určit expoziční čas?  

Pohyb na scéně, pevná ruka fotografa a ohnisková vzdálenost objektivu jsou určujícími faktory pro nastavení expozičního času. Je to stejné, jako v ostatních fotografických žánrech. Fotografování koncertů je vždy o zaznamenání pohybujících se lidí, takže stativ nemá opodstatnění. Pohyb na scéně může být velmi rychlý, ale při komorních vystoupeních i pomalejší. Podle toho určíte čas expozice.

U méně dynamických scén při použití relativně delšího času je prospěšný stabilizátor obrazu, který eliminuje pohyb na straně fotoaparátu. Vyzkoušejte také uplatnění pohybové neostrosti např. rukou bubeníka, kytaristy či tanečníků.

Záchranným kruhem je nastavení ISO

Vždy určuji nejprve clonu, pak expoziční čas a naposled ISO tak, abych mohl přednostně nastavit mezní hodnoty prvních dvou. Samozřejmě tady se často láme chleba. Jinou věcí jsou hodnoty ISO, které jsou na fotoaparátu a zcela odlišnou záležitostí jsou použitelné hodnoty ISO. Mnoho fotoaparátů má různá softwarová opatření k odstranění šumu, která fotografii i s detaily vyžehlí. Fyzikální zákony jsou nekompromisní. Jenom kvalita a stav snímače objektivně ovlivní použitelné ISO. Při nízké hladině osvětlení jsou prakticky vážně použitelné velikosti senzoru od Full-Frame přes APS-C do 4/3 (Olympus, Panasonic).

Metoda měření expozice a expoziční režim

Chcete-li zaznamenat skutečné jasové podání, porovnejte reálnou scénu a její fotografii. Podle toho kompenzujte expozici. Jinak kompenzujte podle vašich představ o snímku, nebo když narazíte na technické limity. Korekce expozice do minusu (méně světla na snímači) způsobí tmavší fotografie, jako by byla scéna méně osvětlená a naopak. Většinou používám kompenzaci expozice okolo -1 EV až k -1 2/3 EV na komornější kompozice.

U poměrové metody měření expozice je výsledný jas snímku méně odhadnutelný, nicméně obvykle vyhovující. Kompenzaci expozice nastavuji podle znalosti svého fotoaparátu nebo podle rychlého vyhodnocení pořízeného snímku.  

Bodové měření expozice vyhodnocuje 1 až 4% středu plochy snímku, kde stanoví 18% šedou (v 8-bitové RGB je vyjádřena jako 127,127,127) a ostatní části fotografie přepočítá. Zde je snadná kompenzace expozice podle záměru fotografa na jasové podání. Běžně nasvícený obličej je v černobílém uvažování téměř středně šedý. Pro všechny případy si na začátku koncertu udělejte zkušební snímky.

Celoplošné měření expozice se zdůrazněným středem bere do úvahy celou plochu snímku, kdy největší váhu má střed a do stran plynule ubývá. Takto stanoví opět průměrně středně šedou.  

Vhodným expozičním režimem je priorita clony (Av) nebo manuál (M). V prvním případě si stanovte clonu podle nároku na hloubku ostrosti a ISO. Korigujte expozici a kontrolujte expoziční čas. Většinou bude čas příliš dlouhý nebo korekce expozice velká. Dlouhý čas by způsobil rozmazání snímku, velká korekce expozice tmavý snímek. Aby tomu tak nebylo, snižte clonové číslo a zvyšujte ISO. Jestli ani to nepomůže, nemáte jinou možnost než použít blesk nebo přemluvit pořadatele k intenzivnějšímu nasvětlení.

Při použití manuálního režimu expozice má nastavení stejnou logiku s tím rozdílem, že expoziční kompenzaci explicitně nenastavujete. Ukazuje se vám (-2 až +2 EV) v hledáčku na indikátoru úrovně expozice jako reakce na manuální nastavení clony, času a ISO. Nehrozí, podobně jako u Av, neopravitelná ztráta snímku jeho rozmazáním v důsledku rychle se měnícího času expozice podle jasu na scéně. Nebezpečím je podexpozice nebo přeexpozice při nereflektování indikátoru expozice. Při fotografování různých scén se parametry expozice automaticky nemění, což je pohodlné zvláště u jasově podobných scén.      

Měňte parametry manuální expozice tak, aby vám při nastaveném ISO vyhovovala clona, čas a hodnota na indikátoru expozice oscilovala okolo nuly (podle požadavku na jasové podání snímku).    

Vždy průběžně kontrolujte snímky pomocí histogramu na LCD fotoaparátu. Typický histogram má velkou špičku ve stínech a pak je méně pixelů roztaženo až ke světlům. Nesmí se vyskytovat přepaly, vyjma zdrojů světla. To zkontrolujete rychleji pomocí indikátoru přepalů také na LCD fotoaparátu. Jas celého snímku na malém LCD displeji není vypovídající. Ovlivňuje ho okolní osvětlení. 

Někdy pomůže blesk, ale…….

U některých fotoaparátů (např. Canon), se při nízké hladině osvětlení a zapnutí blesku za použití multisegmentového měření expozice v poloautomatickém režimu automaticky o něco sníží úroveň stálého světla přicházejícího na snímač. Např. při prioritě clony se zvýší rychlost závěrky o 1 EV. Pokud to chcete eliminovat, nastavte korekci expozice tak, aby parametry odpovídaly hodnotám před zapnutím blesku (+1 EV).

Systémový blesk v automatickém režimu (ETTL) namířený vpřed, řídí sílu záblesku na popředí, které odhaduje i podle zaostřovací vzdálenosti. Proto ostřete na hlavní motiv. Středový zaostřovací bod má u většiny fotoaparátů nejvyšší citlivost na světlo a je křížový (zaostřuje na horizontální i vertikální linie). Proto při velmi nízké hladině osvětlení zaostřujte spíš středovým bodem.

Portrét děvčete při koncertu jako hlavní motiv a zároveň atmosféra okolo. 1/100, 3.2, 800, korigovaný systémový blesk.

Na vystoupení Moniky Bagárové jsem pořídil také několik snímků pro tento článek. Lehké přimíchání přímého světla systémového blesku bylo nezbytné. Osvětlení tam bylo slabé a bez blesku bych svou práci neodvedl. Fotografie jsem pro tento článek needitoval.

 

Expoziční čas 1/200 sec. byl nutný, protože jsem fotil zblízka a zpěvačka byla v pohybu. U objektivu světelnosti 2,8 jsem zvolil clonu 3,8 pro jeho lepší kresbu a také, aby byla zpěvačka zaostřena celá. ISO 1600 bylo na hranici použitelnosti snímků pro jejich uplatnění. Tyto limitní parametry znamenaly podexpozici oproti multisegmentovému měření expozice EC -1 2/3 EV. Podle toho vypadá první snímek. U druhé fotografie jsem přidal blesk s kompenzací FEC -1 2/3. Fotografie má nyní stejný jas jako reálná, málo nasvícená scéna. Vyvážení bílé auto.

 

Na prvním snímku se aktéři relativně málo pohybovali, proto jsem mohl dát čas 1/80, clona 4 (hlubší scéna), ISO 800, stálé světlo EC -1 2/3, korekce blesku FEC -1 (fotografie je světlejší než ostatní), AWB. Druhý snímek: 1/200, 3,8 , 1600, EC -1 2/3, FEC -1 1/3, AWB.          

Vyvážení bílé

Mám odzkoušeno, že automatické vyvážení bílé (AWB) u mého fotoaparátu Canon si poradí s většinou světelných situací na pódiu. Fotografuji vždy do datových souborů RAW, kde mám možnost při převodu na snímek JPEG lépe opravit expoziční nedostatky do cca +1 EV a vyvážení bílé bezztrátově.

 

Automatické vyvážení bílé (AWB) si kupodivu poradí i s barevně složitými scénami a věrně je reprodukuje. 1/80, 2.8, ISO 3200 za cenu šumu a horší kresby. U takhle divokého snímku to není na závadu. 

Kompozice

Jak jsem již uvedl, při fotografování koncertů je mimořádně náročné stanovit technické parametry snímku v kontextu k možnostem techniky. Kompozice je standardní jako u ostatních fotografických oborů. Vaše chybná úvaha o expozici může způsobit nepoužitelný snímek. Kompoziční nedostatky působí nepříjemně, ale dokumentační charakter je zachován.  

Dobrá fotografie z koncertů vykazuje i kvalitní kompozici. Zdůraznil bych některá stěžejní pravidla:

  • Vyplňte celé políčko snímku, dodatečný ořez při nízké hladině osvětlení rapidně zhorší technickou kvalitu fotografie. Vlastně si oříznete snímač fotoaparátu.
  • Zaměřte se spíš na detail, ale zaberte i polocelky a celky.
  • Mnoho malých objektů nepůsobí tak dobře jako výrazný hlavní motiv
  • foťte emoce.
  • Měňte úhly záběru.
  • Středovou kompozici používejte spíš výjimečně.
  • Využívejte třetinové kompozice, kde dominantním prvkem je umělec v popředí, ale třeba i světelný zdroj.
  • Při pohledu z hlediště zakomponujte diváky mimo hloubku ostrosti pod pódiem do popředí snímku.
  • Používejte také diagonální kompozici. Působí dynamicky.
  • Zaměřte se na světla v kombinaci se stíny. Při tomto druhu svícení jich je dost.
  • Zadní reflektory umožní zajímavé fotografování v protisvětle.
  • Pohybujte se blízko hlavních aktérů. Oblečte se do černého, nebudete rušit ani na jevišti.

 

Snažil jsem se zachytit emoce. Ty jsou dobře patrné v detailu snímku.

 

Fotografování koncertů a podobně nasvícených jevišť je pro každého fotografa opravdovou výzvou, kde si ověří v praxi znalosti zejména z exponometrie. Ono je to tak, že ve stresu, horku a hluku, kdy se pohybujete mezi kabely, musíte mít expoziční i kompoziční návyky zautomatizovány, jinak ve finále selžou. Tam již není prostor pro rozmýšlení.

Dobrou zprávou je, že vše výše uvedené platí na koncertech Rolling Stones i kámošů na vesnický tancovačce, kde můžete fotit i na pódiu. Konečně leccos se dá vyfotit i z hlediště, když dobře stojíte. Fotografujte koncerty. 

 

 

 

 

Oblíbené odkazy