OK

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s naším používáním souborů cookie. Více informací

Úvodní stránka » Jak fotografujeme » Jak jsem fotografoval Cirkus Kabát 2021 - světla, stíny, emoce

Jak jsem fotografoval Cirkus Kabát 2021 - světla, stíny, emoce

Naposledy jsem fotografoval pro jedny noviny koncert Cirkus Kabát 2021 v Teplicích. Cirkusové šapitó večer, mnoho měnících se světel a rock je to pravé prostředí na prověření tvrzení z názvu tohoto článku. Ano, tady ukázkovým způsobem rozhodlo o fotografiích podání světel, stínů a emocí. Jak na to?

Vezmu to hezky od začátku. Když jsem se pohyboval před první řadou diváků, tak jsem se dotýkal reprobeden. Bez špuntů v uších (oficiálně se nazývají chrániče sluchu) by to nebylo možné.

Já mám ve zvyku soustředit se totálně na svou práci. Muziku, text ani mluvené slovo nevnímám a stále hledám právě světla, stíny, emoce a přidal bych kompozici pro snímky. Není to v tom fotru jednoduché.

Světla a stíny.

Přední světlo osvítí postavu všude stejnoměrně. Zadní světlo pěkně olemuje vlasy umělců. Boční světla jsou OK. Často jsou světelné poměry kombinací uvedených. Hráči se pohybují a i osvětlení se rychle mění, takže světelná atmosféra je každý moment jiná a jenom občas je vhodná pro dobrou fotku.

Automatická expozice fotoaparátu funguje spolehlivě u většiny klasických fotografovaných scén. Jsou situace, kdy měření expozice fotoaparátu selže, někdy i fatálně. Při fotografování podobných koncertů je to právě takový případ. Samozřejmě pak snímky neodpovídají představě fotografa. Přichází na řadu korekce expozice, kterou fotograf musí nastavit na svém fotoaparátu společně s vhodným způsobem měření expozice (poměrové, celoplošné se zvýrazněným středem, částečné, bodové).

Fotoaparát „chce“ zobrazit na snímku středně šedé to, co je podle nastavení způsobu měření expozice prioritou a u poměrového měření ještě takové jasy, aby se vešly do omezeného dynamického rozsahu snímače fotoaparátu. To je v našem případě v rozporu s požadovaným rozložením světel a stínů na snímcích, a proto ona kompenzace expozice fotoaparátu. Já radši používám slovo korekce expozice. Prostě korigujeme stanovisko měření expozice fotoaparátu ve smyslu „správně bude světlejší nebo tmavší scéna“. V editoru to dodatečně neuděláte, protože světla a stíny na snímku v dostatečné kvalitě jsou nebo nejsou.

V neposlední řadě beru do úvahy, jak vypadá scéna v reálu, neboli když je tmavá, tak ji neudělám jako za denního světla (což automatická expozice dělá a ještě nekvalitně). Občas je to problém. Když jsem fotografoval diváky jako hlavní motiv, tak byli někteří (dále od pódia) v šeru a musel jsem použít korekci expozice do minusu. Kdybych tak neučinil, tak by je fotoaparát udělal mimo realitu světlé. Navíc i s přiměřeně krátkým časem a nejnižší clonou by bylo vysoké ISO. V jednom jediném případě jsem použil blesk přímo (na odraz nic poblíž nebylo) s podstatnou korekcí jeho světla i jemnou korekcí stálého světla do minusu. Výsledkem byl podexponovaný snímek jenom o něco světlejší než v reálu, ale čitelný. Daní za blesk přímo byl nedostatek stínů na fotografii.

No a fotografování účinkujících včetně solidních světel a stínů je taková světelná ruleta. Univerzální rada zní: Pokud je scéna tmavá, tak korekce do minusu, aby černá nebyla šedou a bílá přepálená bez kresby. Naopak pokud je scéna hodně světlá, tak korekce expozice do plusu, aby bílá byla bílou a ne šedou a černá ještě černou, ale s kresbou v rozsahu schopnosti její zaznamenání snímačem fotoaparátu. Tak to je rada opravdu pro klasické scény, což tyto nejsou. U našich scén je rozhodujícím faktorem zkušenost nebo přesná úvaha fotografa a podle toho nastavená korekce expozice. Omlouvám se za tak nekonkrétní radu, ale lépe to fakt nejde. Více je u popisu fotografií pod článkem.

Emoce.

Jak jsem uvedl výše, je tady druhou hlavní činností fotografa hledat emoce. Pomůže sekvenční snímání, kdy si u počítače vyberete tu nejlepší. I tady je docela důležitá praxe. Vždycky už tuším, kdy to přijde. Tam se nachystám, připravím kompozici a jenom koukám do hledáčku.

Kapitolou sama pro sebe je výběr místa při takovém koncertu. Po pátém koncertu už víte, kam se nacpat. Jako akreditovaný fotograf jsem měl místo během tří prvních písniček pod pódiem, jak už jsem zmínil. To znamená podhled, nebo občas jsem si na něco stoupl a společně s mými 192 cm to bylo někdy docela rovně. Poté už jsem obíhal hlediště a hledal příležitosti. Zvláštní kapitolou je ohnisková vzdálenost použitého objektivu. Mám tam buď 24-70mm a nebo 70-200mm (full frame). Určitě by se hodil na detaily z dálky 300mm f/2,8. To je taková knížecí rada, protože stojí 180 000 Kč, ale vynikající by byl také 135mm f/1,8.

Níže jsou fotografie, které demonstrují naše téma, tedy světla, stíny a emoce jako hlavní atributy reportážní fotografie. Hned na začátku bych zmínil, že velmi záleží na způsobu měření expozice fotoaparátu (poměrové, celoplošné, se zdůrazněným středem, částečné, bodové). Také záleží na použití daného režimu ve smyslu zaostření a naměření expozice, překomponování scény ve fotoaparátu při zamknuté expozici a pořízení snímku.

IMG_9958-1.jpg

Expoziční čas 1/250 sec, clona f/2.8, ISO 100 korekce expozice -2/3 EV. Světla zezadu lemují vlasy (i diváků).

IMG_9959-1.jpg

Zadní světla na chvilku zhasla a tím zhaslo i kouzlo předchozí fotografie. 1/160, 2.8, ISO 800, -2/3 EV. To je směrem ke světlejšímu snímku o 3,5 EV a to je hodně. Samozřejmě, že ta světla okolo vlasů bych nevykouzlil v editoru ztmavením jasů. Dobře je i vidět jak se znepřehlednilo pódium tím, že jsou vidět zesilovače, reprobedny, stojánky od mikrofonů atd. Tuhle fotografii jsem novinám nabídnout nemohl.

IMG_9979-1.jpg

1/160, 4, ISO 100, -1 1/3 EV. Opět světla zezadu. Kdybych tolik nekorigoval expozici do minusu, tak by byly nejsvětlejší pasáže snímku zcela bez kresby (vypálené) a světla okolo vlasů by nebyla. Děláno z dálky teleobjektivem.

IMG_9871-Edit-1.jpg

Tuhle fotografii dávám také kvůli výrazu nadšených fanoušků skupiny Kabát, ale hlavně pro světlo těsně po západu slunce v pozadí. Kdyby to bylo o pět minut dřív, tak by rudý kotouč brutálně odvedl pozornost od hlavního motivu. Tady je 1/160, 3.2, 160, 0 EV. Kdybych dal + EV (což by pomohlo obličejům), tak bych přepálil oblohu a ta by byla z velké části bez kresby. Kdybych dal -EV, tak by byly obličeje tmavé bez kresby a už bych to nenapravil ani v editoru.

IMG_0001-1.jpg

Milan Špalek. Fotografováno teleobjektivem z dálky. 1/200, 4, ISO 2000, -1 2/3 EV.

IMG_0027-1.jpg

Tomáš Krulich. Teleobjektiv. 1/200, 4, ISO 1600, -1 1/3 EV.

IMG_0046-1.jpg

Radek „Hurvajs“ Hurčík. Teleobjektiv. 1/200, 4, ISO 8000, -2 EV (4x méně světla). U bubeníka je vždycky problém udělat detail, protože je stále schovaný vzadu. Tady je trochu divné popředí, ale nakonec se ukázalo jako docela zajímavé. Nicméně velmi tmavé popředí a více méně i pozadí si vyžádalo korekci expozice o -2 EV, jinak by byl vykukující a osvětlený bubeník byl úplně přeexponovaný a už by to nešlo opravit. Ještě by se nabízelo změřit expozici na bubeníka bodovým měřením expozice, ale to by zase bylo vše tmavé podexponované, zcela bez kresby.

IMG_9882-1a.jpg

Ota Váňa. Ohnisko 70mm (podhled před první řadou). 1/250, 2.8, ISO 3200, -2/3 EV. Tato fotografie se mi zdá zajímavá tím úhlopříčným rozhraním světla a stínu s tím, že tvrdě osvětlený obličej je na pozadí stínu. Ve Photoshopu jsem přidal na kontrastu, aby vynikl takový „Drtikolovský“ styl.

IMG_0017-1.jpg

Pepa Vojtek. Ohnisko 200mm 1/200, 4, ISO 500, -1 EV. „Sluneční záře“ v pozadí. Popředí světlé na tmavém pozadí a tmavé na světlém pozadí.

IMG_9915-1.jpg

1/250, 3.5, ISO 400, -2/3 EV. Emoce.

IMG_0006-1.jpg

1/200, 4, ISO 3200, -1 EV, dlouhé ohnisko objektivu. Rozmazaná ruka při gestu dodává dynamiku. Expozice akorát. Pepa Vojtek jakožto hlavní postava snímku je světlejší a kolegové ho doplňují. Černé pozadí nechá vyniknout chlapcům vpředu.

IMG_0037-1.jpg

1/200, 4, 1000, -1 1/3 EV. Dlouhá ohnisková vzdálenost použitého teleobjektivu. Varianta předchozí fotografie. Emoce, třetinová kompozice hlavní postavy, celková kompozice diagonální, ve volnější části snímku mlha.

IMG_0052-1.jpg

1/200, 4, 6400, -2 EV, dlouhé ohnisko. Málokdy bývají chlapci tak pěkně vedle sebe včetně bubeníka. Minus dva EV používám zřídka. Je to 4x méně světla na snímači než navrhuje měření expozice fotoaparátu.

IMG_9854.jpg

Tady jsem použil blesk. Bylo to na začátku koncertu, venku bylo ještě světlo a pod stanem to bylo vlastně protisvětlo. To ovlivnilo expoziční automatiku, která vše ztmavila. To by si žádalo korekci expozice +1 EV ale… Dále od kraje stanu přirozeného světla ubývalo a umělé světlo ještě nebylo plně zapnuto, takže děvčata v popředí byla už dost v šeru. Kdybych zvýšil ISO z 1600 na 3200 (+1 EV), pak by vše za popředím bylo velmi světlé. Použil jsem jemné líznutí bleskem, jehož výkon jsem snížil o 1 1/3 EV, což je hodně. Při tom jsem plně využil zbytek přirozeného světla (0 EV při daném způsobu měření expozice fotoaparátu). Tím se popředí trochu projasnilo a v očích děvčete přibyla jiskra, neboli odraz blesku. Expoziční čas 1/160 sec., clona f/2.8, ISO 1600, EC 0 EV, FEC -1 1/3 EV.

IMG_9892-1.jpg

1/250, 3.5, 1600, -2/3 EV

IMG_9895-1.jpg

1/250, 3.5, 1000 -2/3

Dynamický moment, kdy Pepa Vojtek běží, ale ještě není mezi mikrofonem a bicími, kde by byl jeho obraz z obou stran rušen.

IMG_9908-1.jpg

1/250, 3.5, 800, -2/3

Na závěr symbolické rozloučení s emocemi, světly a stíny.