OK

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s naším používáním souborů cookie. Více informací

Úvodní stránka » Home » Jak jsem fotil Teplický půlmaraton

Jak jsem fotil Teplický půlmaraton

Koncem srpna se v Teplicích běží půlmaraton. Krosový závod vedl lázeňskou částí města a parkem Zámecká zahrada na tratích 3/9/21 km. Také probíhaly dětské běhy a canicross, tedy běh s pejskem. Z toho všeho jsem dělal fotoreportáž pro jeden deník. Slunce svítilo jako o závod, což nebylo příjemné pro závodníky ani pro fotografy. Reportážní fotografové jsou zvyklí na různé počasí, ale horší bylo, že scény na slunci byly velmi kontrastní. To je o dost náročnější na expozici a postprodukci. Větší přepaly na snímku jsou neopravitelné a hluboké stíny jen za cenu velkých ztrát.

Jak už to bývá, musel jsem to v jednom tahu nafotit, rychle protáhnout Lightroomem a poslat zákazníkovi. Stará fotoreportáž je pro deník na nic.

Zjistil jsem si časový plán akce. Ideální je pečlivě si projít těsně před závodem trať a vytypovat místa možných zajímavých záběrů z hlediska kompozice a světla. To jsem z časových důvodů podcenil a musel jsem to zvládat mezi starty jednotlivých kategorií, doběhy a nesměl mi uniknout starosta Teplic, který akci uvedl. V tom vedru jsem byl znavený skoro jako závodníci na 21 km. Dobře mi tak.

Nastavení fotoaparátu musí být totálně automatickou činností fotografa, který se musí zaměřit jenom na rozhodující okamžiky (obsah) a v druhé řadě na formu jejich ztvárnění. U hodně dynamických scén, což byla většina, jsem měl nastavený fotoaparát na prioritu času při multisegmentovém režimu měření expozice. Buď jsem potřeboval konkrétní expoziční čas na zmrazení nebo máznutí pohybu nebo jsem tento vyjadřovací prostředek oželel a nastavil pomocí času požadovanou clonu pro hloubku ostrosti (velmi krátký čas a nižší hodnotu clony). Autofokus s bodovým měřením byl většinou na Al-Servo. ISO jsem měl nastaveno ze zvyku na Auto, ale při přebytku světla na scéně to nehrálo roli (bylo tam přikováno 100 ISO). Často jsem použil korekci automatické expozice s ohledem na nejsvětlejší a nejtmavší pasáže scény. Zní to trochu moc vědecky, ale jinak to popsat nejde. V každém případě se musí tyto úvahy odehrát ve zlomcích vteřiny (neboli automaticky), jinak utečou rozhodující okamžiky. Je zajímavé, že to nejde nacvičit například odbornou četbou, ale jenom počtem zkažených snímků při ostré akci. Níže jsou vybrané snímky. Pro mě jsou nejcennější ty, kde jsou zachyceny emoce, ale reportérskou povinností jsou i „jenom“ popisné.

 

Oblíbené odkazy