OK

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s naším používáním souborů cookie. Více informací

Úvodní stránka » Home » Fotografování v interiéru aneb Jak jsem fotil Teplický Cimes

Fotografování v interiéru aneb Jak jsem fotil Teplický Cimes

Spolek Ulpan Teplice mi zadal fotografování jejich každoroční akce, Teplický Cimes. To obnášelo v listopadu 2016 deset představení v podobě přednášek, koncertů, kina a dramatických děl během 18 dní. Byla to zajímavá práce jak z hlediska obsahu akcí, tak z hlediska fotografického, o kterém se dále zmíním.

Základem bylo, abych byl na každé akci nejméně 15 minut před jejím začátkem. Obhlédl jsem si terén a zjistil jsem, kdo přijde jako významný host, abych ho měl na fotografii, kde budou účinkující atd. Pak jsem udělal několik zkušebních fotografií a rozmyslel si v klidu expoziční i kompoziční strategii. Světelné poměry byly velmi rozdílné a vesměs docela složité. Často jsem koukal na strop a stěny, odkud budu odrážet blesk, což trochu mátlo přihlížející. Po kompoziční stránce to bylo standardní, nicméně občas obtížně řešitelné. Málo prostoru a hodně pohybujících se lidí.    

Herec Milan Šteindler a Robert Appel. Expoziční čas 1/125, clona 3.2, ISO 800, korekce blesku odraženého od vysokého stropu FEC 0.  

Expozice

Důležitý je zkušební snímek s co nejnižším clonovým číslem, který ještě vyhovuje vašemu záměru, s co nejdelším možným expozičním časem a nejvyšším akceptovatelným ISO. První zkušební snímek vám ukáže, jaká by byla fotografie bez blesku. Je to situace, kdy se uplatní maximum stálého světla. Pokud je snímek nevyhovující, přidáváte korigovaný blesk. Já jsem blesk odrážel od stěn nebo stropu a začínal jsem na 0EV. Když to nebylo ono, tak jsem nastavil blesk při moc světlé fotografii na -1EV a při moc tmavé na +1EV. Dále jsem korigoval blesk, jak bylo třeba. Vesměs jsem expoziční strategii podřídil možné rovnováze mezi mícháním nízké hladiny stálého světla s řízeným, odraženým světlem blesku. V některých situacích, kde to bylo možné z hlediska mého záměru, jsem blesk vypnul.

Blesk jsem vypnul. Stálé směrové světlo dostatečně a velmi dramaticky osvítilo herce (Jaroslav Achab Haider) a při tom jsem v okolní tmě schoval vše rušivé. 1/60, 3.2, 1600

Chtěl jsem zachytit jednoho z posluchačů v kontextu programu, který se jmenoval „Židé a káva“. 1/100, 2.8, 800, FEC -2/3EV.

Tady bych chtěl vyvrátit klasické klišé, že blesk vždy zničí světelnou atmosféru. Když je dobře stanovená expozice na stálé světlo a vhodně korigován výkon blesku, není tomu tak. Navíc není alternativa v případě, že stálé světlo téměř neexistuje. Úvaha o expoziční strategii je závislá na rozhodnutí co má být vidět a jak to má být vidět. Jistě noční klub nemůže být na fotografii osvícen jako za jasného dne venku. Přirozené stíny jsou však žádoucí. Když chcete ukázat množství diváků a jejich reakce v pohaslém hledišti, nemůžete to zobrazit „jak to je“, to by byl tmavošedý prostor. V těchto mantinelech jsem se pohyboval. Naštěstí jsem našel vždy plochu na odrazení světla blesku.

Jeviště bylo osvíceno málo. Použil jsem blesk odrazem. Vypíchnul jsem účinkující v popředí při zachování čitelného okolí. 1/100, 3.5, 800, FEC -2/3EV.

Chtěl jsem zachytit atmosféru ve zcela potemnělém hledišti, ale aby bylo patrné, že hrála živá hudba. Na jevišti,z kterého jsem fotografoval, bylo malinko prostoru. 1/100, 3.2, 800, FEC -1a 1/3EV. Expoziční čas 1/100 sec. stačí na zastavení pohybu v hledišti, protože blesk se v tomto případě chová více méně jako závěrka fotoaparátu.    

Musím dodat, že ke všem kejklům s bleskem je nutný blesk systémový s dostatečným výkonem (směrným číslem). Já používám Canon Speedlite 580EXII (s.č. 58 při 105mm a 100 ISO). K blesku jsem nepoužíval žádné modifikátory ani odraznou kartičku.

To byl po expoziční stránce oříšek. Ve zhasnutém kině musí být vidět tak akorát osvícené plátno. Na tom se podílelo pouze stálé světlo. Zároveň má být patrný uvádějící, který stojí v přítmí. To musí zajistit blesk přímo nasměrovaný na uvádějícího. Expoziční parametry jsou: 1/100, 3.2, 1250, blesk přímo FEC -2EV.

V případě velmi vysokého nebo tmavého stropu a vzdálených stěn, bych musel použít blesk přímo. To už je pak na pováženou, protože do hloubky scény ubývá světlo blesku s druhou mocninou vzdálenosti od předmětu. Hrozí část velmi osvíceného prostoru a dále černá zeď. I to je možné částečně eliminovat dobrým mícháním se stálým světlem (pokud existuje).   

Při odrazu blesku jsem nevyklápěl hlavici blesku vždy o celých 90° a také jsem ji natáčel v horizontálním směru. Je to alchymie a i drobné pootočení se výrazně projeví na snímku.

Portrét děvčete při koncertu jako hlavní motiv a zároveň atmosféra okolo. 1/100, 3.2, 800, FEC -2/3 EV.

Úhel dopadu se rovná úhlu odrazu. Vzdálenější odrazová plocha (netmavá) vrátí světlo rozptýlenější (jakoby sama byla zdrojem světla). Intenzita světla ubývá s druhou mocninou vzdálenosti, kterou musí světlo urazit (něco se ztratí odrazem). To jsou fyzikální zákony, od kterých se odvíjí úvahy o aplikaci blesku odrazem. První dvě jsou na fotografovi a třetí na směrném číslu (výkonu) blesku.

Při tomto fotografování jsem použil manuální nastavení expozice při jejím poměrovém měření a blesk (pokud jsem jej použil) v režimu TTL. Velmi podstatné je fotografování v RAW datech. Ty nabízí širší, téměř nedestruktivní úpravy na rozdíl od formátu JPEG. Týká se to právě nejproblematičtějších expozičních oříšků při nízké hladině světla v exteriéru. Vytáhnete alespoň nějakou kresbu v zdánlivě totálních stínech i v přepálených světlech a navíc vyrovnáte nedestruktivně bílou.           

Kompozice

Jasně, že platí všechny zásady kompozice, ale špatně se realizují, protože je málo prostoru a lidi jsou často v pohybu. Leccos se dá zachránit ořezem v postprodukci, ale čím méně, tím lépe. Hlavní zásadou je „rozhodující okamžik“. Zachycení emocí v dobrém světle je základ a to na tom místě musíte být.

Na snímku z hlediště jsem chtěl diváky jako siluety a vypíchnuté jeviště s kapelou.1/60, 2.8, 1600, bez blesku. Aby bylo vidět jeviště, musel jsem použít krajní nastavení, pro uplatnění co nejvíc přirozeného světla na jevišti. Zároveň siluety zůstaly siluetami. V tento moment si mi dostala harmonikářka v modrém do trojúhelníku mezi diváky.

Naopak tady bylo mým záměrem, aby byla vidět celá aula gymnázia, včetně posluchačů a Jana Amose i přednášející rabín. 1/100, 5, 800. Blesk odrazem FEC +1/3EV.

Detail rabína Daniela Mayera 1/100, 4, 800, blesk odrazem FEC -1EV.

Chce to cit a praxi. Některé snímky jsou více dokumentační, protože zadavatel jistě chce dokumentovat, kolik tam bylo lidí, jaké tam byly prostory a prostředí. Kořením jsou vždycky detaily (hlavě lidí), pokud možno v zajímavém, emotivním momentu. Opět je podstatná příprava, kdy si rozmyslíte, odkud a co budete fotografovat. Je to podobné jako u svatebního fotografování, ale horší, neboť nevíte, kdy ten polibek nastane. Taky si nemůžete aktéry stylizovat.

Hodně dramatické téma i póza herce, kdy se dostal do bodového světla. 1/100, 2.8, 1600, bez blesku. Tady je dobře vidět na pozadí, jaká by byla fotografie celé scény jenom při stálém světle a mezním nastavení fotoaparátu.

Arnošt Goldflam v teplické knihovně. 1/125, 4, 800, blesk odrazem FEC -1/3.

U jednoho z koncertů byla zpívající dvojice nasvícena červeným světlem. Pokud jsem to tak chtěl mít i na snímku, nezbývalo než bez blesku 1/80, 2.8, ISO 3200 za cenu šumu a horší kresby.

Reportážní styl fotografování tohoto druhu je docela adrenalinová záležitost. Při trocha zjednodušení můžu říci, že nejdůležitější je hledat světlo a výraz. A poslední na závěr: buďte nenápadní jak v jednání tak oblečení (já chodím v černé). Hlavními aktéry jsou účinkující a diváci.     

  

Oblíbené odkazy