OK

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s naším používáním souborů cookie. Více informací

Úvodní stránka » Home » Jak jsem fotil na Burger Festivalu před teplickou Olympií

Jak jsem fotil na Burger Festivalu před teplickou Olympií

Teplice se řadí k třinácti městům, kde předvádí 10 nejlepších českých burgáren své umění od pátku 7. 6. do neděle 9. 6. 2019. V rámci Burger Steet Festivalu nabízí celkem 20 stánků burgery všeho druhu, hranolky, sladkosti a samozřejmě různé nápoje.

Z toho jsem měl za úkol udělat první den akce reportáž obrazem a krátkým textem. Pro můj fotografický web jsem níže okomentoval vybrané snímky z pohledu fotografa.

Celkový pohled s názvem akce je zpravodajskou povinností. Větší odstup a nepoužití širokoúhlejšího objektivu způsobilo potlačení perspektivy a stlačení prostoru. To má za následek, že subjektivně se zdá, že v pozadí je víc lidí. Kvůli lepší čitelnosti záběru jsem zvolil nadhled, což obnášelo vyhoupnout se na velký betonový květináč.

Když Burger Festival, tak tam musí být na snímku spokojení zákazníci s burgrem. Dlouhým ohniskem anonymně by nemohli výrazem explicitně vyjádřit spokojenost a pohodu. O snímek jsem je požádal. Obecně nerad používám při reportáži teleobjektivy, protože chci být uvnitř děje a cítit atmosféru. Také chci, aby byl hlavní motiv v kontextu okolí a v neposlední řadě, aby o mně fotografování lidé věděli, aniž bych měl požadavky na jejich výraz. V tomto případě jsem přirozený úhel a perspektivu snímku zajistil objektivem s 50 mm ohniskovou vzdáleností.

Zpravodajská rutina. Tady mi přišel zajímavý název stánku Grill u bejka v kombinaci pohledu ženy vlevo na plakátě. Pravé oko měla zakryté jakýmsi kloboučkem, tak jsem ho uřízl při editaci, aby jenom nenápadně „házela očko“.

Podle mého názoru nejpovedenější fotografie. Důvodem je výraz dívky a zejména světla zezadu, které dívce okolo profilu obličeje vykreslilo krásnou záři. Hodnota automatické expozice byla +1/3 EV. Pro relativní čitelnost pozadí jsem použil clonu 7,1 a při času expozice 1/250 sec vyšlo ISO 200. Ohnisková vzdálenost 45 mm.

Tady je zajímavý kouř a zaujetí grilujícího. Pro lepší viditelnost kouře jsem musel zapracovat ve Photoshopu.

Ač moc lidí není v krytém prostoru, musel jsem ukázat možnost posezení v případě deště, který hrozil.

Fešnou moderátorku a burgeristku jsem musel cvaknout.

Soutěž v pojídání burgerů za dohledu moderátorky byla povinnost, akorát jsem musel vystihnout pravý okamžik podobně jako u svatebního polibku a navíc ještě moderátorku umístit mezi soutěžící. K tomu pomůže pečlivé sledování scény a rychlé sekvenční snímání.

Jak vyjádřit kdo vyhrál beze slov? Třeba takto.

Ten chuťový vjem jsem musel nějak přenést do obrázku. V tomto případě jsem hlavní motiv zasadil do okolí. Čtyři stupně hloubky scény zdůrazňují hloubku prostoru, ale na druhou stranu je to trochu moc. Proto jsem zkrátil hloubku ostrosti nižší clonou 3,5.

Podle mého názoru druhý nejlepší snímek. Zaujala mě malá holčička, kterou evidentně burgery nezajímaly. Situace se jistě obrátí u rolované zmrzliny.

Panoramatický snímek pořízený jedním záběrem širokoúhlým objektivem v prostoru, kde je dost lidí.

Výroba rolované zmrzliny je vizuálně zajímavá, ale moc se mi to nepovedlo zaznamenat zároveň s vhodnými zákazníky. Bylo tam pro fotografa těsno a výrobce pochoutky vlevo zakrývala objemná zákaznice v okamžiku, kdy bylo popředí snímku zajímavé. Mohl jsem čekat na lepší scénu. Spěchat se při fotografování nevyplácí, ale není jisté, zda to přijde. Alespoň holčička v popředí hrdě nese zmrzlinu a maminka je asi spokojená.

Na poslední ukázce jsem musel ještě jednou zdůraznit to nejdůležitější z celé akce, tedy dobrý burger a hranolky. Jak dobře nečeské. Proto už nejsou moc bufety, pardon fast foody, se svíčkovou a moravskými vrabci. Zpátky ke snímku. Líbil se mi výraz obou mladých lidí, kde žena se tváří hodně žensky a muž zase mužsky. O snímek jsem si slušně požádal. Malým odstupem jsem zvětšil jídlo v popředí. Ještě jsem se snažil umístit obě postavy tak, aby jim nic z pozadí nečouhalo z hlavy, protože tam jsou dva takové objekty.

Na závěr chci podotknout, že myšlenky, které poněkud zdlouhavě popisuji se mi takto nehoní hlavou před zmáčnutím spouště fotoaparátu. To bych všechno propásl. Je to spíš skryté, automatické myšlení, které získáte velmi častým fotografováním a následným vyhodnocováním snímků. Na úplném začátku je nějaká dobrá teorie nutností. Pak přichází pokusy a omyly a potom ono automatické myšlení při reportážní fotografii. Mimochodem, dá se to trénovat i bez fotoaparátu. Odborně se tomu říká fotografické vidění.



Oblíbené odkazy