OK

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s naším používáním souborů cookie. Více informací

Úvodní stránka » Home » Jak fotografujeme siluety

Jak fotografujeme siluety

Zobrazení objektu v protisvětle jako velmi tmavého tvaru bez detailů na světlém pozadí nazýváme siluetou. Silueta nemá strukturu ani hloubku, proto je tato téměř grafická stylizace velmi čitelná jako tvar a obrys s určitým napětím vyplývajícím z absence detailů, které si musí divák domyslet.


Protisvětlo, v tomto případě zakryté slunce, vytváří záři okolo vlasů dívky a zajímavou jiskru piva. Detaily obličeje bychom mohli zobrazit použitím vyrovnávajícího blesku, ale to už by byla úplně jiná fotografie.

V genech máme zakódovánu schopnost rozeznávat předměty podle tvaru. Pravěký člověk musel rozeznat na horizontu lovnou zvěř od tygra a nesměl se zmýlit. Od těch dob preferujeme identifikaci tvarem. Něžný hlas nebo vůně nám nezaručí krásu, dokud neuvidíme tvar. Ve filmu Vetřelec jsme skoro celý film čekali, jaký ten zabiják je. Pak jsme spatřili jeho tvar a bylo jasno.

Výběr motivu

Snímaný objekt, který chcete zobrazit jako siluetu, by měl být dobře rozpoznatelný podle obrysu definovaného siluetou. Barva nebo textura nebudou vidět. Nejvíce vyniknou jednoduché kompozice s málo členitým pozadím, které může být i mimo hloubku ostrosti.


Dívka sedící v rozbitém okně je ideálním námětem pro siluetu. Za zmínku stojí kompozice hlavy v třetinovém umístění, před kterou je prostor ve směru pohledu, vše zarámované oknem.

Nevybírejte motiv, který bude na fotografii jako silueta malý nebo se bude překrývat s jiným objektem. Například postavy musí být oddělené, jinak splynou do jednoho tvaru, který bude nerozpoznatelný. Objekt určený pro zobrazení jako silueta fotografujte v protisvětle. Klasická silueta je proti obloze, zejména při západu nebo východu slunce nebo těsně po něm. Pokud je slunce schováno za siluetou, vytvoří okolo ní zajímavou záři.


Fotografie je poněkud kýčovitá, nicméně téma bych nevyčerpal, pokud bych ji neuvedl. Najdeme je na pohlednicích, v katalozích atd.

Expozice

Stanovení správné expozice je pro fotografování siluet zásadní. Klasická poučka zní: Exponujte na světla. Stanovte expozici podle světlých pasáží snímku na pozadí. To můžete provést mnoha způsoby. Exponujte na světla v pozadí tak, že bodové měření expozice nastavíte na středně jasné pozadí, zamknete expozici, překomponujete scénu a exponujete. Pak můžete ještě na dalším snímku expozici korigovat. Například zvýšením clonového čísla siluetu i pozadí ztmavíte nebo snížením clony vše zesvětlíte. Stejně můžete použít expoziční čas nebo hodnotu ISO (viz. můj článek Expoziční trojúhelník). Logičtější je ztmavení, kdy se na pozadí nasytí barvy a černá silueta zůstane stále černou.

Atypický snímek Zámeckého náměstí v Teplicích. Morový sloup, za kterým je schováno slunce, jsem vyřešil jako siluetu. Ostatně při tomto světle nebylo jiného zbytí.

Pokud použijete multisegmentové nebo středové měření expozice, budete je korigovat více k podexpozici tak, aby byla silueta velmi tmavá. Třeba při poloautomatickém režimu nastavení expozice „Priorita clony“ určete vhodnou clonu a nastavte korekci expozice do minusu (např. -2EV), čímž se zkrátí expoziční čas (ISO máte co nejnižší). Logické je manuální nastavení expozice. Na automatickou expozici zapomeňte. Ta by se snažila zachovat kresbu v popředí.     


Tmavé partie ošálily multisegmentové měření přístroje, které mělo snahu posunout je k středně šedé. Proto je expozice -2EV (z pozice měření se jedná o podexpozici).

Snímače digitálních fotoaparátů nejsou často schopny zaznamenat celou jasovou škálu velmi kontrastních scén v protisvětle. Řešením je „obětovat“ tmavé partie v popředí a vytvořit siluetu, která je mimo dynamický rozsah snímače. Expozicí na světla zachováte kresbu v jasnějších partiích snímku. Tím nechci říct, že siluety jsou nouzová řešení. Měly by být svébytným výrazovým prostředkem, ale někdy mohou vyřešit i velký kontrast scény.  


Fotografovaná scéna je velmi kontrastní. Rozsah jasů je mimo dynamický rozsah snímače fotoaparátu. První snímek jsem exponoval podle multisegmentového měření expozice. Nejtmavší partie, části oblohy i světlo v popředí jsou bez kresby. Druhý snímek jsem exponoval +1EV. Struktura skály je patrná, ale pozadí, které je podstatné, je z velké části vypálené. Třetí snímek -2EV. Světlo v popředí a náznak struktury skály vlevo, jsou v prvním plánu. Druhý plán tvoří silueta skály a její klikatící horizontální linie, které rámují podzimní barvy stromu a modrou oblohu ve třetím plánu. Tento snímek je nejlepším řešením.

V postprodukci máte možnost doladění jasových poměrů fotografie, ale stále platí, že čím víc toho zařídíte s fotoaparátem v ruce, tím lépe pro fotografii.

Používejte siluety! Jsou dalším výrazovým prostředkem ve vaší tvůrčí činnosti, někdy velice elegantním. Nehlídejte jenom expozici. Technicky dobře zpracovaná silueta vynikne ve správné kompozici.     

 

Oblíbené odkazy