OK

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s naším používáním souborů cookie. Více informací

Úvodní stránka » Home » Hloubka fotografie jako z gumy

Hloubka fotografie jako z gumy

Zahuštění nebo roztažení hloubky snímku je často opomíjeným kompozičním nástrojem fotografa. Jeho uplatnění zásadně mění charakter snímku. Jak na to?

Perspektiva je optický jev, jenž způsobuje, že se vzdálené objekty jeví zdánlivě menší než objekty blízké. To známe a ve fotografii často používáme. Perspektiva také způsobuje, že u objektů umístěných za sebou se jeví jejich vzájemné rozestupy menší, pokud jsou dále od fotoaparátu. Platí to i naopak. Říkáme tomu, že perspektiva způsobuje optické zkracování linií. K naší škodě to ve fotografii jako kompoziční nástroj moc nepoužíváme.

Ovlivňuje perspektivu na fotografii ohnisková vzdálenost objektivu tak, jak se traduje? Na tuto otázku zní odpověď: neovlivňuje, ale..... 

Ohnisková vzdálenost má vliv na stanoviště snímání a to je zásadní pro zobrazení perspektivy na snímku. Ohnisko objektivu a stanoviště snímání jsou parametry, které spolu souvisí. Proto se traduje, že širokoúhlý objektiv zdůrazní perspektivu a teleobjektiv ji potlačí. Příčinou změny perspektivy však není samotná ohnisková vzdálenost objektivu, ale odstup od fotografované scény. 

Objektivy s kratší ohniskovou vzdáleností vyžadují obvykle menší odstup fotografa a menší odstup způsobí roztažení prostoru do hloubky. Při použití delších ohnisek bude vzdálenost snímání větší a ta bude mít za následek zahuštění prostoru. 


Čím větší bude poměr vzdáleností A:B, tím bude na snímku výraznější perspektiva. Zarámování popředí do snímku však vyžaduje široký úhel záběru. Druhý případ znázorňuje použití teleobjektivu pro potlačení perspektivy. Menší číslo A:B znamená slabší perspektivu na snímku. Aby nebyly objekty v dálce miniaturní, musíte použít objektiv s delším ohniskem.  

Samotná ohnisková vzdálenost mění pouze výřez části scény jako ořez v editoru. Snímek pořízený kratším ohniskem, s výjimkou speciálních, v sobě skrývá zmenšené snímky, které bychom zaznamenali ze stejného místa delšími ohnisky objektivů. Rozdíl je pouze v úhlu záběru, který je nepřímo úměrný ohniskové vzdálenosti.


Ohnisková vzdálenost 90mm (FF stejně jako u dalších fotografií).


Ohnisková vzdálenost 27mm stejný odstup. Snímek zobrazuje perspektivu stejně jako předchozí fotografie. Výřez scény je jiný.


Totožný snímek jako předchozí. Fotografii jsem ořízl v editoru tak, aby odpovídala prvnímu snímku. Změnou ohniska při stejném odstupu se nemění zobrazení perspektivy, pouze výřez scény a technická kvalita fotografie. 

Kdyby místo, ze kterého fotografujeme, nemělo vliv na perspektivu, bylo by možné snímat z vybraného místa a změnou ohnisek objektivu stanovit výřez. To mnozí fotografové dělají a tím rezignují na významný nástroj kompozice. V této souvislosti se vždy divím, že nejlepší místo pro záběr je tak často místem nejpohodlnějším.

 

Jděme ještě dál. Co kdyby místo ze kterého fotografujeme, nemělo vliv na perspektivu a zároveň ořez v editoru nedegradoval kvalitu fotografie? Pak by bylo možné fotit všechno okolo sebe širokoúhlým objektivem a doma v klidu vybrat příslušný snímek. To dělají jenom největší drsňáci.


Když jsem zahlédl mezeru v mracích, kudy vysvitlo slunce, uháněl jsem směrem od scény přes hlavní silnici na vyvýšené místo. Nasadil jsem objektiv 240mm a exponoval. Milešovka je nejvyšší hora Českého středohoří a tak jsem jí chtěl zachytit. Přitáhl jsem ji k popředí a relativně na snímku zvětšil v požadovaném výřezu scény.   

Zkušený fotograf správné místo záběru vidí a podle toho v rámci možností přizpůsobí svoje postavení. Může také měnit pozice, až snímek zahlédne v hledáčku svého fotoaparátu. Z pohledu zobrazení perspektivy je takový náhled příliš malý, pouze informativní a týká se spíše výřezu scény. Perspektivní poměry snímku si víceméně fotograf musí „domyslet“.


Měnil jsem vzdálenost fotoaparátu od sochy a ohniska tak, aby socha na snímku v popředí byla pokud možno stejně velká. Ohniska 30, 50, 105, 135mm(FF).

Hlavní objekt je stejně velký, ale vzájemné prostorové vztahy objektů jsou na každém snímku jiné. Perspektiva je u prvního snímku nejvíce zdůrazněna. U posledního snímku došlo k výraznému stlačení prostoru. Perspektiva je nejvíce potlačena. Porovnejte vzdálenosti mezi sochou a první lampou za ní. Jiné jsou úhly záběru objektivu jednotlivých snímků i velikosti ostatních obrazových prvků. Mimochodem je dobře vidět, jak zobrazení perspektivy úzce souvisí s kompozicí. U prvního snímku roste ze sochy strom a u předposledního je vidět i hrad Doubravka.

Správné místo záběru z hlediska perspektivy je takové, kdy vám vyhovuje poměr velikostí různě vzdálených prvků v obraze a také jejich umístění navzájem. Pak již neměníte stanoviště, ale použitým ohniskem, pokud je to nutné, vymezíte výřez snímku. Výřezem při záběru zajistíte maximální technickou kvalitu fotografie, která se snižuje ořezem v editoru a následným zvětšením.  Je to jako byste ořízli snímací prvky v senzoru.

Čím mají být větší vzdálenosti mezi objekty postavenými za sebou, tím bližší stanoviště a obvykle i kratší ohnisko objektivu použijete. Když chcete, aby objekty stojící za sebou byly natěsno mezi sebou, zvolíte větší odstup a pravděpodobně i delší ohnisko objektivu. Čím větší mají být objekty popředí snímku v poměru k pozadí, tím bližší stanoviště (asi kratší ohnisko) použijete a naopak.     

Manipulace se zdánlivou velikostí obrazových prvků a vzdálenostmi mezi nimi umožňuje měnit obsah fotografie, zdůraznit nebo potlačit jejich význam navzájem i v rámci plochy snímku.

Bližší stanoviště zdůrazňuje perspektivu a jsou k tomu vhodné širokoúhlé objektivy. Na snímku zvětšují vzdálenosti mezi prvky snímku. Vzdálenější obrazové prvky nebo linie se více zmenšují a pozbývají významu. Větší odstup perspektivu potlačuje. Na snímku zkracuje vzdálenosti mezi objekty, která stojí za sebou.  


Snímek s použitím objektivu 15mm s malým odstupem.  

Objektivy s malým úhlem záběru při větším odstupu eliminují pocit hloubky prostoru. Vizuálně potlačují význam objektů v popředí a zvýrazní pozadí. Stlačují jednotlivé roviny snímku. Dochází ke kompresi perspektivy, která zdánlivě snižuje vzdálenosti mezi prvky na snímku směrem od diváka. Vzdalující se tvary a linie nepozbývají významu. Tento druh zobrazení perspektivy může být nezvyklý a zajímavý.


Snímek katedrály v Pécsi (ohnisko 375mm).

Snímek působí jako by se naklonil směrem vzhůru a k fotoaparátu. Všechny čtyři věže působí monumentálně a sevřeně. Dva kostelíky v pozadí jsou dobře viditelné a přitaženy dotvářejí kompozici dominance hlavních věží. Komprimace perspektivy působí poněkud nezvykle. Divák dumá, ale nevydumá, co je na té katedrále zvláštního.


Ohnisko 400mm. Odstup byl důvodem, že vzdálené pozadí je na snímku blíže popředí aniž by jej rušilo. Je patrný kontext snímku. Výřez scény je akorát. S „normálním“ objektivem a malým odstupem by bylo pozadí nečitelné a rušila by nezajímavá, zamračená obloha.  

Při použití jakéhokoliv objektivu musíte vždy přizpůsobit svoji pozici tvůrčímu záměru na zobrazení perspektivy snímku. Podle svých znalostí a zkušeností objevujete a realizujete perspektivní poměry kompozic svých fotografií.


Nejdůležitější na snímku je světlo, křivky a tvary i ve vzdálených oblastech snímku. Při použití krátkého ohniska objektivu by obojí v obrazové ploše zaniklo. Řešením bylo vzdálené stanoviště, ohnisko 500mm a clona f/11 pro zvýšení hloubky ostrosti.


Opakem předchozí fotografie z pohledu perspektivy je tento snímek pořízený 18 mm objektivem umístěným nízko nad terénem. Výsledkem je široké, vizuálně zvýrazněné popředí se zřetelnou strukturou, rychlé zužování linií a protahování vzdálenosti k horizontu s oblohou a bezvýznamné pozadí daleko v hloubce prostoru.

Pro zajímavé kompozice je druhým nejúčinnějším nástrojem fotografa zobrazení perspektivy snímku. Přesto je na rozdíl od vnímání světla často opomíjeným fenoménem. Více než ohniskovou vzdálenost objektivu nebo řezání snímku, měňte svojí vzdálenost od objektů snímání.

 

Oblíbené odkazy