Úvodní stránka » Jak fotografujeme » Fotografova ruská ruleta

Fotografova ruská ruleta

Víc než pět a půl roku se starám o svůj projekt Humans of North Bohemia (www.humansofnorthbohemia.cz). Je to nezávislý blog, kde uveřejňuji snímky lidí, které potkávám v Severních Čechách, doplněné o texty. Snažím se přijatelnou formou nahlédnout do příběhů, myšlenek a názorů lidí, které potkávám. Mým cílem je seznamovat veřejnost s portréty lidí z rázovitých severočeských měst Chomutov, Most, Teplice, Ústí nad Labem a Děčín.

Vzpomínám si na televizní pořad z roku 1994 s Kaiserem a Lábusem, kdy měli za krátký časový interval na náhodný divácký motiv vytvořit divadelní scénku. Podobně to mám při fotografování portrétů lidí, které náhodně oslovím. Samozřejmě nemohu je někam přesouvat, kde je lepší světlo nebo lepší pozadí. Nemohu je ani zvednout z lavičky nebo nějak natáčet, žádat o změnu výrazu, stylizovat a jinak zdržovat. Můžu okolo nich maximálně 20 vteřin běhat s fotoaparátem, aby výsledkem byl solidní a vypovídající portrét. No a to je opravdová ruská ruleta fotografa. Na druhou stranu je to velmi dobrá škola zejména pro fotoreportéra. Protože už jsem to absolvoval 469×, tak se s vámi podělím o zkušenosti.

Z fotografického hlediska se jedná o zvláštní žánr na pomezí street fotografie a portrétu. Mám předem připravený záměr podle konkrétní situace. Dále pak směr fotografování podle světla a svého záměru (profil, anfas, napůl, podhled, nadhled, rovně, detail, polodetail, celek atd.). Ve zcela výjimečných případech volím dynamický snímek.

23.jpg

1.jpg

5.jpg

8.jpg

Mám nastavený fotoaparát podle svého záměru (clona, čas, ISO, sekvenční snímání). Maximálně hýbu ohniskovou vzdáleností objektivu, případně korekcí expozice. Nejčastěji používám prioritu clony s nejdelším časem expozice 1/125 sekundy a auto ISO. Nastavím tedy clonu podle toho, jakou chci mít hloubku ostrosti a fotoaparát automaticky určí expoziční čas (nejdelší 1/125 sec) a ISO pro správnou expozici (podle fotoaparátu). Dost často koriguji tuto expozici kompenzací expozice podle znalosti „uvažování“ automatické expozice fotoaparátu a mými požadavky na fotografovanou scénu. Vždy používám sekvenční snímání proto, když fotografovaný mrkne nebo se zatváří divně, abych měl další snímek k dispozici.

3.jpg

Světlo je nejdůležitějším tvůrčím nástrojem fotografa. Proto si vybírám, pokud je to možné, místa pro fotografování zejména podle světla. Nejraději mám situace, kdy je fotografovaný ve stínu vedle rozhraní se světlem. Takové směrové světlo vytvoří měkký stín v půlce obličeje a to je dobrá varianta. Další výhodou jsou „světla“ v očích fotografovaného, když se dívá směrem do světlejší části scény.

2.jpg

6.jpg

24.jpg

Druhou variantou světelných poměrů je protisvětlo (slunce za zády fotografovaného), kdy zadní světlo způsobí velmi pěkné orámování obvodu obličeje a vlasů (rim light). V tomto případě bude obličej tmavý, podexponovaný. Buď to tak necháte jako svůj záměr, nebo to změníte bodovým měřením expozice z místa obličeje. Pak zamknete expozici, překomponujete a exponujete. Pokud v protisvětle téměř zcela vyplní hlavní motiv rámeček fotografie, je podexpozice obličeje malá a to lze upravit v kvalitním editoru fotografií. Já řeším protisvětlo často rutinně pouze ruční korekcí expozice +1 až 1,5EV. To rozjasní tmavý obličej, ale i pozadí. Pokud vyberete tmavé pozadí, tento problém eliminujete.

4.jpg

12.jpg

Při zatažené obloze je v podstatě lhostejné, kde fotografovaný stojí, všude je stejné, ploché světlo. Nedá se s tím moc dělat. Záběr zepředu ještě zdůrazní ploché světlo. Nicméně když se posunu a zvolím úhel záběru okolo 45° je měkké světlo lichotivé.

17.jpg

Poslední, nejproblematičtější situace je fotografování na přímém slunci, které míří zepředu. Hluboké stíny (pod nosem, okolo očí) a ostrá světla v obličeji se dají zmírnit v postprodukci. Photoshop to napraví, ale nevyřeší definitivně. Někdy použiji HDR (High Dynamic Range) kdy pořídím sérii tří (nebo více) fotografií s různými automatickými kompenzacemi expozice. Tím dostanu podexponovaný, přeexponovaný a průměrně exponovaný snímek. Ty pak složím. HDR velmi chytře použije přeexponované stíny, podexponovaná světla a zbytek po průměrné expozici. Všechno to prolne a upraví tak, aby to nebylo poznat, nicméně to je trochu nepřirozené. HDR se dá docela dobře natrénovat, ale pokusů je potřeba udělat hodně.

21.jpg

22.jpg

Mám ještě tajnou zbraň na slunce zepředu. Postavím se z boku za fotografovanou a slunce je rázem protisvětlem více či méně shora. Na fotografii níže je dobře vidět na chlapci, jak by to dopadlo, kdybych udělal záběr zepředu. Fleky v obličeji fotografované paní by byly nevyhnutelné.

25.jpg

Světlo někdy vyzývá k neobvyklým řešením až experimentům. Jsou to vítané situace, které můžete, řekl bych až musíte, využít ke kreativním záběrům, byť poněkud riskantním. Když se povedou, stojí za to.

7.jpg

20.jpg

Při svatebním fotografování řeknu například nevěstě: Prosím, otočte ramena poněkud stranou a podívejte se na mne. Zejména u žen to funguje náramně a ze snímku čiší štíhlost a půvab. To v popisovaných případech říct nemohu, ale mohu se postavit tak, že výsledek je stejný (fotografovaná mě obvykle sleduje pohledem). Málokdy si troufnu navrhnout, aby žena přesunula váhu na zadní nohu a natočila v pase pouze horní částí těla.

19.jpg

Při fotografování nebo postprodukci se snažím v případě polocelku neřezat fotografovaného v kolenou nebo kotnících a jejich blízkém okolí, ale v půlce stehen nebo lýtek. Důležité je vždy ostřit na oči, respektive na bližší oko. V případě detailu je někdy zajímavé oříznout vršek hlavy, ale v dostatečné míře, aby to nevypadalo jako nepovedený záběr. V takovém případě jsou oči v horní třetině snímku.

16.jpg

14.jpg

10.jpg

Pozadí by u klasického portrétu nemělo obsahovat rušivé prvky, ale pro moje účely je většinou žádoucí poznat konkrétní místo, kde fotografuji. Proto často méně rozostřuji pozadí při fotografování a na pozadí je typické místo města, kde fotografuji.

18.jpg

15.jpg

Opovážlivé je tvrzení, že během zhruba pětiminutového rozhovoru poznám fotografovanou osobu. Nicméně u tohoto typu fotografování lidí je důležitá interakce mezi fotografem a fotografovaným. Tu se snažím často navázat ještě i po vypnutí diktafonu. Pokud se mi to podaří, je to znát na výrazu. Základní pravidlo zní: Důležitější je fotografovaný než fotograf.

11.jpg

9.jpg

13.jpg