OK

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s naším používáním souborů cookie. Více informací

Úvodní stránka » Úvahy » Fotil jsem turisty, jak fotí Prahu

Fotil jsem turisty, jak fotí Prahu

Podle Prague City Tourism navštěvuje Prahu stále víc turistů. Rozhodl jsem se na to podívat jako fotograf. Zvolil jsem si téma „Turisté fotografují“.

O víkendu byla Praha plná turistů a našince aby pohledal. Zatím si ještě turisté nefotí domorodé obyvatelstvo, které mohou o víkendu potkat, ale kdo ví, jak to bude dál. Zaměřil jsem se tedy na turisty, ale jenom ty, co fotografují. Tím jsem moji zájmovou skupinu o něco zmenšil.

Uvědomil jsem si při tom, jakým fenoménem je dneska fotografování. Důvody jsou jasné: Všichni mají u sebe nějaký fotoaparát, fotky jsou zadarmo a v neposlední řadě je mohou okamžitě sdílet. To jsou sakra pádné argumenty.

Nechci vypadat jako dinosaurus, ale musím připomenout „starý“ systém: Vezmete foťák, koupíte film (12, 24 nebo 36 snímků), za peníze necháte někde film vyvolat a udělat papírové fotky (do týdne a v době dovolených do 14 dnů), ukážete papírové fotky přátelům. Nevýhody jsou patrné a nebetyčné, ale vidím i výhody. Lidé si rozmýšleli, co a jak mají fotit, protože za nepovedené fotky zaplatili stejně jako za povedené. Dalším faktem je, že když někdo donese zaprášenou krabici s fotografiemi, má to neopakovatelné kouzlo. Navíc ty fotografie jsou prakticky nezničitelné, doma vždy po ruce a možná i další generace si je nejméně jednou prohlédne.

To se vůbec nedá říci o plných, nepopsaných discích nebo DVD. Třeba 200 variant Tomáška u narozeninového dortu, nebo 30 fotek orloje si možná jednou prohlédne autor. V lepším případě výběr ukáže rodině a přátelům. Pravděpodobně nikdo už je nikdy víc neuvidí. Některé fotografie jsou úplně v čoudu, pardon v cloudu.   

Po malé odbočce se vracím k mému úkolu, fotit turisty v Praze, jak fotí. Jsou to vlastně specifické street fotografie. U nich je zásadní volbou ohnisková vzdálenost objektivu. Se širokoúhlými ohnisky (14 až 35 mm FF) vypadají objekty v popředí scény na snících blíž a větší. To dává fotografiím prostorovou hloubku a kontext. Směrem k okrajům se vše jakoby natahuje.  Divák je vtahován do dění na snímku. Linie jsou výraznější.

To vše platí pod podmínkou, že jste dost blízko objektu v popředí. To zase nutně znamená, že pro fotografované lidi budete často zřetelně viditelní a váš záměr bude zřejmý. Já to pokládám za výhodu. Řeším to vždy buď zdvořilým úsměvem, nebo otázkou, jestli si můžu udělat fotografii. Lidi se v podstatě rádi předvádí. Tady jsem to řešit nemusel, protože všichni byli zaujati svým fotografováním.

Tento typ snímků dělám téměř výhradně širokoúhlými až základními ohnisky také proto, že chci být v interakci s lidmi, které fotím. Nemám vyloženě nepříjemnou zkušenost.      

Teleobjektivem pracujete ze zálohy, tedy z dálky. To je důvodem zahuštění prostoru. Vizuálně potlačují význam objektů v popředí a zvýrazňují prostorově menší pozadí. Dochází ke kompresi perspektivy, která zdánlivě snižuje vzdálenosti mezi prvky na snímku směrem od diváka.

U pouliční fotografie je nejurgentnější činností fotografa zmáčknutí spouště v pravý okamžik a volba úhlu záběru. K tomu potřebujete trochu nadání a hodně tréninku. Musíte odhadnout, jak bude děj probíhat. Nejlepší záběry jsou těsně před vrcholem akce. Můžete si vypomoci sekvenčním snímáním, ale dlouhá sekvence vyplaší fotografovaného.

Pozadí sice nebývá u pouliční fotografie dominantní, ale je důležité. Nezapomeňte kvůli hlavnímu motivu na pozadí. Pro diváka je reportážní snímek čitelnější, pokud si odpoví alespoň na některé otázky: Kdo (to je), co (se děje), kde (to je), kdy (to je) a konečně proč (jste to fotografoval).

Práce s hloubkou ostrosti je nedílnou součástí u tohoto typu snímků. Pokud je pozadí rušivé, rozostřete jej, stejně jako když chcete zdůraznit jinou část snímku. V opačných případech nechte pozadí ostré. U street fotografie máme odlišná technická očekávání než třeba u fotografie studiové nebo krajinářské. Jistá technická nebo kompoziční nedokonalost dokonce může snímkům dodat autentičnosti, hlavně v případě, že zobrazený okamžik stojí za to.

 

Oblíbené odkazy