OK

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s naším používáním souborů cookie. Více informací

Úvodní stránka » Home » Expoziční trojúhelník

Expoziční trojúhelník

Expoziční trojúhelník je názorné vyjádření vztahu mezi clonou, expozičním časem a hodnotou ISO. Říká, že pokud chcete zachovat stejnou expozici a změnit jeden z uvedených parametrů, musíte upravit další jeden nebo dva parametry. Základním tvůrčím nástrojem fotografa je aplikace expozičního trojúhelníku v praxi. Pro srozumitelnost oddělíme měření expozice od nastavení expozice. Změřenou expozici můžete realizovat mnoha způsoby. Jaký způsob zvolíte, je naše téma expozičního trojúhelníku.  

Než oddělíme téma měření expozice, stručně jej popíši. Fotoaparát změří jas fotografované scény v režimu měření expozice, který nastavíte (poměrové, bodové, celoplošné). Tím určíte, kolik světla (fotonů) dopadne na snímač při dané hodnotě ISO, aby byl snímek exponován podle změřené expozice.

Takže máme změřeno a už nás zajímají pouze způsoby realizace jediné expozice. Při stanovené hodnotě ISO má dopadnout na snímač dané množství světla. Fotony (světlo) proudí malým nebo velkým otvorem (clona), delší nebo kratší dobu (expoziční čas). Kombinace obou parametrů vede ke stejnému množství světla na snímači (jako když napouštíte vodu do hrnce). Množství světla je tedy závislé na dvou hodnotách, na cloně a expozičním času. To jsou dvě hodnoty expozičního trojúhelníku. Ještě upřesním ISO, která je třetí hodnotou trojúhelníku.

Zjednodušeně je to tak, že ze scény proudí fotony, které se v buňce snímače mění na elektrony. Elektrický náboj ve formě napětí je zesílen v AD převodníku a ten mu přiřadí číslo. Čím víc světla, tím větší číslo. Podle toho budou pasáže snímku světlé nebo tmavé. Není nic jednoduššího, než aby převodník přiřadil podle zadání větší nebo menší čísla než odpovídají danému napětí. Tím posune jas celé fotografie (při konstantní cloně a času). Přesně to provádí hodnota ISO, kterou taktéž stanovuje fotoaparát nebo fotograf. Tím máme definovány všechny vrcholy expozičního trojúhelníku (clona, expoziční čas, ISO).

Reciprocita expozičního času, clony a ISO vám zajistí stejně exponované snímky téže scény. Důvody, které vedou fotoaparát nebo fotografa k použití nějaké konkrétní kombinace hodnot expozičního trojúhelníku, budeme dále rozebírat. Na obrázku níže jsou graficky znázorněny změny fotografie při uplatnění různých hodnot parametrů expozičního trojúhelníku.  

Clona

Clona stanovuje průměr otvoru, kterým prochází světlo působící na snímač. Větší clona (vyšší clonové číslo) znamená menší průměr otvoru pro světlo procházející objektivem a naopak. Clonové číslo je poměr ohniskové vzdálenosti objektivu a průměru otvoru určeného clonou. Změna clony o 1 hodnotu na stupnici mění množství světla dvakrát, o 2 hodnoty čtyřikrát atd.

Praktické využití změny clony podle expozičního trojúhelníku

  • Snížením clony při stejné hodnotě ISO zvýšíte expoziční čas pro dosažení stejné expozice (jasu snímku). Nejčastějším důvodem pro snížení clony je fakt, že zmenšíte hloubku ostrosti. Malá hloubka ostrosti je výrazným tvůrčím nástrojem pro zvýraznění části snímku, na který ostříte. Čím je snímač fotoaparátu větší, tím efektivněji můžete využít tohoto nástroje. U malých snímačů (od 1 palce níže) je téměř vše ostré a o efektivním rozostření nemůže být řeč. Dalším důvodem pro snížení clony může být fakt, že u většiny objektivů není jejich kresba ideální při nejvyšších clonách z důvodu difrakce světla v malém otvoru clony. Snížení clony se vám může hodit i k recipročnímu zvýšení času expozice na zmrazení pohybu.

  • Zvýšením clony při stejné hodnotě ISO snížíte expoziční čas pro dosažení stejné expozice. Zvýšením clony zvětšíte hloubku ostrosti, což je v mnoha případech žádoucí. U fotoaparátů s malým snímačem je při každé cloně téměř vše ostré, jak už bylo řečeno. Čím je snímač větší, tím více musíte zaclonit, aby bylo ostré popředí i pozadí. Zvýšení clony je opodstatněné i pro zlepšení kresby většiny objektivů při nejnižších clonách. Pokud chcete zdůraznit pohyb na snímku rozmazáním, musíte snížit čas expozice. Při stejném jasu snímku toho dosáhnete zvýšením clony.   

Když jsem fotil na letošní České Miss, tak jsem měl v hlavě tento článek. Proto jsem udělal dvojici snímků, na kterých je patrná problematika aplikace expozičního trojúhelníku v souvislosti s hloubkou ostrosti. Expoziční hodnoty byly: čas - 1/200 clona - f/3,2 ISO – 400 priorita clony bez automatiky ISO. Fotil jsem zblízka, ohniskem 80 mm. U první fotografie je hlavním motivem blondýna a u druhé tmavovláska. Aby tomu tak bylo, nastavil jsem clonu 3,2 (má lepší kresbu než 2,8 a ostrý je celý obličej) a zaostřil na jednu a pak na druhou. Při ISO 400 fotoaparát nabízel čas expozice 1/200 sec., což bylo OK. Abych nemusel často přenastavovat ISO, mám jej spíš vyšší (pokud to není mezní hodnota). Kdyby tam bylo v tomto případě ISO 800 a čas 1/400, nic by se nestalo. V případě, že bych potřeboval zde vyšší clonu, prodloužil by se čas expozice nebo bych musel nastavit vyšší ISO pro zachování stejného jasu snímku.

 

Expoziční čas

Expoziční čas určuje dobu, kterou projde světlo otvorem objektivu a dopadá na snímač. Také zde platí, že změna expozičního času o 1 hodnotu na stupnici mění množství světla dvakrát, o 2 hodnoty čtyřikrát atd.

Praktické využití změny expozičního času podle expozičního trojúhelníku

  • Zkrácení expozičního času při stejné hodnotě ISO znamená snížení clony pro dosažení stejné expozice. Motivací pro zkrácení expozičního času může být zamezení rozmazání snímku pohybem fotografa. V ruce udržíte pouze krátké expoziční časy. Orientační hodnota udržitelného expozičního času v ruce je převrácená hodnota použité přepočítané ohniskové vzdálenosti. Fotografujete-li např. objektivem s ohniskovou vzdáleností 200 mm s APS-C snímačem (crop faktor 1.5), je bezpečný čas expozice asi 1 / (200 * 1.5) = 1/300 sec. Je to opravdu orientační hodnota. Když se soustředíte nebo využijete nějakou podpěru, udržíte delší čas expozice. Samozřejmě při využití stabilizace obrazu se prodlužuje udržitelný čas a se stativem je prakticky neomezený. To máme pohyb ze strany fotografa. Pohyb na straně objektu zmrazíte také nižším expozičním časem. Fotografovaný objekt v pohybu zůstane ostrý. Kratší expoziční čas je také účelný pro reciproční otevření clony za účelem malé hloubky ostrosti u fotoaparátů s větším snímačem.

  • Delší expoziční čas při stejné hodnotě ISO a stejné expozici má za následek zvýšení clony. Delší čas nastavíte, pokud chcete zvýraznit pohyb na fotografii rozmazáním pohybujícího. Taktéž delší čas můžete nastavit pro reciproční vyšší hodnotu clony za účelem rozsáhlejší hloubky ostrosti u fotoaparátů s velkým snímačem. Velmi dlouhé časy produkují více šumu. Při velmi dlouhém času expozice (nad 1 sec.) je snímač delší dobu v činnosti, aby zachytil více světla tmavé scény. Tím dává delší možnost i generování šumu, kterého bude více (viz níže). 

Při použití stativu byl zafixován čas expozice 1/16 sec., aby byla voda dostatečně rozostřená. Recipročně byla clona f/8 s ohledem na větší hloubku ostrosti OK při ISO 200. Hodnotě ISO 100 by odpovídala clona 5,6 a to bylo málo.    

ISO

Princip hodnot ISO jsem vysvětlil na začátku tohoto článku. Čím vyšší ISO, tím menší množství světla stačí k naší správné expozici a naopak. Když zvýšíte např. ISO 2x , stačí poloviční množství světla ke stejné expozici. Můžeme tedy zkrátit čas na polovinu nebo zvýšit clonové číslo o 1 stupeň. Zvyšování ISO má svá omezení a tím je šum. Šum vzniká uvolňováním a přeskakováním elektronů na snímači fotoaparátu, které nevygeneruje světlo odražené od fotografované scény. Tento nepříjemný jev na fotografii nevidíte až do doby, kdy zvýšíte ISO. Ve snaze, aby i tmavé pasáže zaznamenané scény, které vyslaly málo elektronů, měly kresbu, se totéž stane s náhodnými elektrony šumu a ten už bude patrný. Čím je snímací prvek senzoru větší, tím je větší odstup signálu od šumu a zvýšení ISO je méně patrné. Proto větší snímače s menším množstvím snímacích prvků generují méně šumu. Celkem názorné je přirovnání k poslechu rádia. Když posloucháte rádio v autě, můžete v pohodě zvyšovat jeho zvuk. Slabé i silné tóny budou více slyšet, šum nikoliv. Když vám někdo ukradne anténu a bude slabý signál, zesílíte zvuk a to už bude slyšet šum. Další přidávání hlasitosti nic neřeší. Orientační přijatelná hodnota je u snímačů do 1" ISO 800 do APS-C ISO 1600 a FF ISO 12800. Velmi záleží na motivu. Platí, že je lepší fotka se šumem, než rozmazaná. Faktem je, že stále výkonnější procesory a dokonalejší odšumovací (nikoli vyhlazovací) algoritmy dokážou lépe potlačovat digitální šum. Zatím je to spojené s určitou degradací obrazu, ale dovedu si představit lepší zítřky.  

Praktické využití změny ISO podle expozičního trojúhelníku

  • Pojďme k reciprocitě hodnot ISO v expozičním trojúhelníku. Vzhledem k výše uvedenému je nejlepší variantou nízká hodnota ISO, pokud vám clona a čas vyhovují. Zvyšování ISO má význam, pokud chcete bez změny expozičního času zvýšit clonu nebo váš objektiv nedisponuje dost nízkou clonou. Vyšší hodnotu ISO nastavíte také, když chcete zkrátit expoziční čas při dané cloně. Pokud chcete hýbat s clonou i časem expozice a hrozí překročení pravidla o expozičním trojúhelníku (ty nepřipouští jinou než správnou expozici), zvýšíte opět ISO. Řekl bych, že hodnoty ISO jsou takovým záchranným pásem při nízkých hladinách osvětlení scény bez použití stativu. Ještě markantnější je to u dynamických snímků, které vyžadují kratší časy expozice. Suma sumárum reportážní fotograf se neobejde bez možnosti použití min. 1600 ISO. Čím více, tím lépe.  

V expozičním režimu priorita clony jsem nastavil f/2.8 proto, že jsem chtěl malou hloubku ostrosti. Mým cílem bylo, aby ostrá protiromská aktivistka v popředí byla ostrá a organizátor Lukáš Kohout se svým kolegou byli mírně rozostření. To abych mohl současně použít expoziční čas 1/400 sec. (fotil jsem z blízka a fotografovaní se hýbali), musel jsem dát ISO 200. Zvýšením ISO o 1EV jsem zkrátil čas expozice o 1EV (z 1/200 na 1/400).  

Nyní víte, proč je vhodná konkrétní kombinace clony, expozičního času a ISO a teď si upřesníme, jakými technickými prostředky toho dosáhnete. K realizaci máte expoziční režimy (nikoli režimy měření expozice) fotoaparátu, kterými jsou: Plně automatický, Scénické, Priorita clony, Priorita času, Manuál. U prvního expozičního režimu necháte volbu hodnot expozičního trojúhelníku zcela na fotoaparátu. Scénickým automatickým režimům napovíte, co chcete fotit a ty určí hodnoty expozice s ohledem na vaše sdělení. Další dva jsou poloautomatické, kdy volíte ISO a clonu (čas dosadí fotoaparát) nebo čas (clonu dopočítá fotoaparát). U nich můžete korigovat měření expozice na expoziční váze v hledáčku nebo na displeji. Při korekci expozice platí stále expoziční trojúhelník. Jenom určíte fotoaparátu, aby při jeho aplikaci rovněž korigoval svůj „názor“ na jasové poměry fotografované scény a akceptoval názor fotografa, že tmavší nebo světlejší fotka je žádoucí. Vlastně tím zasáhnete do měření expozice (to je to, co jsme vyloučili) fotoaparátu. Poslední expoziční režim se jmenuje manuální a je zřejmé, že všechny tři hodnoty určí fotograf. Nicméně pro mě i do něho zasahují pravidla expozičního trojúhelníku. Na expoziční váze totiž sleduji, jak mnoho se liší moje manuální nastavení clony, času a ISO od zvoleného měření expozice fotoaparátu (poměrové, bodové, celoplošné).

  • Plný automat je různými znalci často neprávem zesměšňovaný zelený čtvereček nebo nápis Auto. Fotoaparát všechno udělá za vás. Často je to jediný režim u mobilů. Kreativita žádná? Fotoaparát neví, co „uměleckého“ zamýšlíte? Možná, ale při běžném světle zachytíte vždycky každý okamžik v dobré technické kvalitě. Používám plný automat na reportážní práci, při normálním, ale měnícím se světle. To, že plný automat není pro srandu, dokazuje jeho přítomnost i u nejdražších profesionálních přístrojů. U nestandardních světelných podmínek není tento režim vhodný. Při nedostatku světla může příliš dlouho prodlužovat expoziční časy (hrozí rozmazání snímku), brzy použít blesk při malé účasti stálého světla (nízké ISO) atd. Nerespektuje samozřejmě hloubku ostrosti ani hrátky s časem expozice.

  • Scénické režimy se snaží dodržovat obvyklá nastavení příslušných scén. Např. režim Portrét upřednostňuje menší hloubku ostrosti pro oddělení portrétovaného od pozadí. Proto volí nižší clonu. Naopak režim Krajina preferuje vyšší clonu proto, aby bylo vše ostré. Nepoužívá blesk. Často nechává příliš dlouhé časy na fotografování z ruky, ale krajináři používají stativ. Režim Sport jako poslední hodnotu prodlužuje časy expozice, až vyčerpá možnosti clony a ISO. Noční portrét použije blesk a ponechá déle otevřenou závěrku při nízké cloně, aby se stálé světlo podílelo na expozici pozadí. Důsledkem jsou dlouhé expoziční časy. Také nemáte pod kontrolou kombinaci času a ISO.

  • Programová automatika (P) zvolí svoji optimální kombinaci clony a času, které můžete posouvat oběma směry. Jedním směrem se prodlužuje čas a zvyšuje clona, druhým směrem se zkracuje čas a snižuje clona. Kompenzace expozice se projevuje rovnoměrně u času i clony. ISO nastavíte ručně nebo zadáte automatické, ale to spíš komplikuje situaci. U mého fotoaparátu třeba při plné světelnosti objektivu (nejnižší clona) se přiřazují příliš dlouhé expoziční časy, než se automaticky zvýší ISO.

  • Priorita clony (Av nebo A)je funkce, kterou používám velmi často. Funguje tak, že nastavíte požadovanou clonu a dopočítává se expoziční čas, který musíte ohlídat. Můžete provádět kompenzaci expozice (stále se mění jenom čas), proto je tento režim velmi univerzální. Nastavíte požadované ISO nebo to necháte na automatice, což nemá moc smysl. Nevíte totiž jakou kombinaci času a ISO zvolí firmware fotoaparátu.    

  • Priorita času (Tv nebo S)má význam, pokud chcete zafixovat expoziční čas např. při fotografování sportu atd. Dopočítává se clona až je na nejnižší úrovni. Pak začne údaj o cloně blikat a tím oznamovat, že už nectí expoziční trojúhelník. Zde má automatické ISO větší význam, protože fotoaparát při daném času expozice nejprve obvykle „spotřebuje“ clonu a potom ISO. Začne označovat nekorektní expozici, až když má nejnižší clonu a nejvyšší ISO.

  • Plný manuál (M)používám daleko nejvíc. Nezávisle nastavuji všechny tři hodnoty, žádným expozičním trojúhelníkem se neřídí. Důležité je, že na expoziční váze v hledáčku vidím, jak se odchyluji od měření expozice přístroje. S trochou nadsázky bych řekl, že manuál obsahuje všechny výše zmíněné režimy. Nevýhodou je, že když vyndáte foťák při neznámém světle, tak než ho nastavíte, je všechno fuč. Ovšem když máte přístroj často u oka, je to OK. Výhodou manuálu je použití při focení v interiéru bleskem, třeba svateb, kdy blesk dodá příslušné množství světla dané kombinací clony a ISO. Účast stálého světla, které je klíčové, určíte clonou časem a ISO a kontrolujete jej na expoziční váze.

Použil jsem manuální expoziční režim a nastavil hodnoty 1/125 sec.  f/3,2  ISO 800, což byly mezní hodnoty pro daný snímek (chtěl jsem ho vytisknout větší) při maximální účasti stálého světla. Stálé světlo bylo na expoziční váze -1EV (poloviční, než naměřená expozice). Scénu jsem tedy dosvítil bleskem otočeným nahoru. I když tam je strop celkem daleko, můj výkonný blesk to zvládal. Ten údaj na expoziční váze souvisí s expozičním trojúhelníkem. Dal mi informaci, že se stálé světlo bude dostatečně podílet na expozici.         

Velmi šikovnou pomůckou související s naším tématem jsou Expoziční stupně (EV), kterými jsme se zabývali zde. Pomocí EV si spočítáte, které kombinace clony, času a ISO odpovídají stejné expozici, tedy spadají do expozičního trojúhelníku.

expoziční čas (sec)

přírůstek EV

 

clonové číslo

přírůstek EV

 

ISO

přírůstek EV

1

0

 

1.0

0

 

50

1

1/2

1

 

1.4

1

 

100

0

1/4

2

 

2.0

2

 

200

-1

1/8

3

 

2.8

3

 

400

-2

1/15

4

     

4.0

4

     

800

-3

1/30

5

+

5.6

5

1600

-4

1/60

6

 

8

6

 

3200

-5

1/125

7

 

11

7

 

 

 

1/250

8

 

16

8

 

 

 

1/500

9

 

22

9

 

 

 

1/1000

10

 

32.0

10

 

 

 

1/2000

11

 

45.0

11

 

 

 

Sečtěte si u času, clony a ISO přírůstky EV. Pokud u různých kombinací dostanete stejné číslo, jedná se o stejnou expozici a snímek bude stejně světlý (tmavý). Takové kombinace spadají do expozičního trojúhelníku. Vyzkoušejte si to z popisu výše uvedené fotografie s tekoucí vodou. 

Jaké důvody máte pro konkrétní kombinace hodnot expozičního trojúhelníku? Jaké k tomu máte technické prostředky? To jsou fundamentální otázky, které ovlivňují nejen technickou úroveň, ale i prvky designu a kompozici vašich fotografií. Využívejte pravidla expozičního trojúhelníku, abyste mohli pružně reagovat na různé situace na fotografované scéně i ve vaší mysli.

 

Oblíbené odkazy