OK

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s naším používáním souborů cookie. Více informací

Úvodní stránka » Jak fotografujeme » Budiž světlo

Budiž světlo

Je s podivem, jak se fotografové hodně věnují množství světla, které dopadá na snímač a jak málo na kvalitu světla. Přitom to první světlo je v podstatě řemeslná činnost a to druhé je fotografická dovednost.

Počet fotonů, které dopadnou na snímač, regulujete expozičním časem, clonou, neutrálním filtrem, případně bleskem nebo jiným světlem. Dá se to snadno definovat a naučit. Naproti tomu vlastnosti světla je poměrně vágní termín, zdánlivě méně důležitý, ale reálně důležitější.

Světlo ve smyslu jeho kvality může být: ostré, rozptýlené (měkké), ploché, čelní, boční, protisvětlo, teplé, studené. Tady musím jednoznačně uvést, že neexistuje dobré nebo špatné světlo, ale pro danou scénu horší nebo lepší ve smyslu záměru fotografa. Příliš to nejde generalizovat, ale orientačně uvedu vhodné druhy světla pro různé fotografické žánry.


Tento snímek je v podstatě jenom o světle a diagonálně umístěném stínu.  

Krajina a příroda

Brzy ráno a pozdě odpoledne (v zimě déle) při nevelké oblačnosti dopadá světlo pod malým úhlem. To jsou chvíle pro krajináře. Boční světlo je dramatické, vytváří napětí mezi světlem a stínem, zdůrazní tvary, dlouhé stíny dodají hloubku.

Slunce v zádech vrhne stíny směrem od fotografa a ty nejsou na snímku vidět. Při širším objektivu se můžete dočkat i vlastního stínu v popředí snímku. Slunce za zády fotografa, stejně jako ploché světlo bez stínů při zatažené obloze, jsou podmínky obvykle nevhodné pro fotografování krajin.

Snímky proti slunci vytvářejí stíny směřující k fotoaparátu. Za úsvitu a soumraku třeba v kombinaci s mlžným oparem protisvětlo rozzáří přírodní scenérie. Protisvětlo vytvoříte i při otočení fotoaparátu k obloze, kdy v popředí vyniknou průsvitné předměty (např. listy).


Proměnlivá oblačnost je lákavá pro trpělivé krajináře. Okamžik, kdy slunce prosvítí mraky nebo mlhu, je jedinečný a bývá dramatický. Mlha a opar zakryjí některé pasáže scény a krajinu zjednoduší, což je pro fotografa ojedinělá příležitost pro záběr.


Na Madeiře jsem chodil každý den okolo a pořád to nebylo ono. Jednou slunce osvítilo útes v popředí a nízké mraky zakryly část skály v pozadí. Trvalo to jenom krátkou dobu a to bylo ono. 

 


Paprsky světla v ranním oparu a protisvětlo dělají tuto fotografii zajímavou. Je to odměna za brzké vstávání. 

Fotografování povrchové struktury

Boční osvětlení z ostrého úhlu. To je jediné světlo vhodné k přesvědčivému zaznamenání strukturovaných povrchů. Struktury na rozdíl od vzorů musí mít třetí rozměr, jinak je neuvidíme. Jsou to vlastně takové minikrajiny a pouze světlo z nízkého úhlu vytvoří patřičné stíny.


Intenzivní boční světlo vytvořilo kontrastní stíny, které zdůraznily strukturu a barvy, jediné výrazové prostředky abstraktního snímku.

Portréty a skupinky

Měkké, rozptýlené světlo je to, které sluší fotografování lidí. Nemají pak hluboké stíny v obličejích, nehmouří oči a jinak se nepitvoří. Že takové světlo v poledne jasného dne neseženete? Nevadí, odveďte fotografované do stínu a zdrojem světla, které přichází ze všech stran, se stane obloha. Stín stromů je nebezpečný tím, že nemusí být kompaktní a pak vytvoří nestejně osvětlené fleky ve tvářích. Stín si můžete také vytvořit umístěním difuzéru nad fotografovanou osobou.


Svatby se dělají okolo poledne, a protože byla jasná obloha, musel jsem pro svatebčany najít vhodné místo ve stínu. Jedná se vlastně o mírné protisvětlo.   

Mírně rozptýlené světlo, které dopadá ze strany, nejlépe pod úhlem 45o , je nejlepší pro portrét a skupiny. Takové se vyskytuje za jasného dne, kdy je slunce schované za obláčkem. Vytváří měkké stíny. 


Boční světlo oblohy s mráčky vytvořilo ideální světlo pro portrét, u kterého jsou patrné měkké stíny.

Při prudkém bočním světle se stíny nacházejí na odvrácené straně obličeje. Pokud jsou stíny příliš masivní, můžete je eliminovat umístěním difuzní desky do cesty slunci nebo odrazné desky proti dopadajícímu světlu. V prvním případě světlo změkčíte a ve druhém vykryjete stíny odrazem stávajícího světla zpět do stínů. Kontrast scény můžete upravit také použitím blesku. Moderní blesky poznají protisvětlo a snaží se záblesk podle toho dávkovat, ale jaksi podle svého. Záměr fotografa nepoznají, proto je nanejvýš žádoucí, abyste regulovali jak expozici na stálé světlo, tak intenzitu záblesku.


V obličeji chlapce jsou stíny tak akorát. Použil jsem blesk s korekcí -2/3 EV na částečné vykrytí stínů. Bez korekce blesku by byl snímek plochý, bez stínů.

Nepřítelem fotografování portrétů a skupinek je čelní prudké slunce, které je vysoko a svítí shora. Tvoří hluboké, kontrastní stíny pod neviditelnýma očima, pod nosem, ústy a bradou. Navíc se fotografovaní mračí a jinak pitvoří.

Protisvětlo je úžasné. Na snímku vytvoří okolo postav světelné olemování. Zvlášť efektní je to u vlasů. Světlo je za zády fotografovaných a ti se nemračí. Tato situace je expozičně náročnější, protože musíte exponovat na obličeje (pokud nechcete siluetu) s ohledem na pozadí, případně použít regulovaný vykrývací blesk nebo odraznou desku (nelze u větších skupin). Limitem použití protisvětla je váš fotoaparát, respektive objektiv. Některý zvládne protisvětlo lépe, některý jej zvládne hůře a některý vůbec. Navíc v protisvětle je nejisté i automatické ostření. Jednoduše si to vyzkoušejte  nanečisto a máte napořád pokoj.


Protisvětlo vytváří fantastickou záři okolo vlasů dívky, pojatou jako siluetu a zajímavou jiskru piva.   

Nemohu se nezmínit o světle dopadajícím oknem, které je nádherné nejen pro portréty. Čím je okno větší, tím je světlo měkčí. Důležitá je pozice objektu i umístění fotoaparátu. Ideální pro portrét je okraj světla.

Světlo míří na vzdálenější stranu tváře a ta bližší je osvětlena méně. Tomu se říká krátké svícení. Větší část tváře je ve stínu a to, což zúží obličej.

Fotografování architektury a městských scén

Osvětlení dává vyniknout hloubce záběru, celkovým rozměrům i jednotlivým hmotám. Obecně lze říct, že světlo za jasného dne okolo poledne, ráno a navečer, stejně jako ploché světlo zatažené oblohy, není vhodné k fotografování architektury. V prvním případě jsou stíny příliš krátké a ostré, v druhém a třetím případě jsou stíny moc dlouhé a ve čtvrtém nejsou žádné. Dobré světlo bývá dopoledne a odpoledne ideálně za slunečného dne při velmi mírné oblačnosti, kdy jsou stíny měkčí, ale stále trochu kontrastní. Občas se vám bude hodit světlo bezoblačné oblohy, které vytváří ostré stíny. Řešení světla před východem a po západu slunce může být občas zajímavé pro svou barvu.

V Teplicích máme kulturák z 80. let od architekta Karla Hubáčka, který navrhl také Ještěd. Fotografie dělí jeden den. Na fasádě jsou dekorační prvky, jejichž výrazné stíny u prvního obrázku zdůrazňují rytmus a vzor a pokračují dále dolů, kde vyplní i bílou plochu. Snímek jsem dělal dopoledne bezoblačného dne.

Fotografování detailů

Nejvhodnější je přirozené, rozptýlené světlo, jaké bývá za dne při střední až velké oblačnosti. Ploché světlo dobře prokresluje detaily s komplikovanými tvary i mnoha odstíny barev, které jsou sytější. Chybějící kontrast způsobuje měkčí přechody s větší plejádou jasů, přičemž všechny jasové úrovně scény je schopen snímač fotoaparátu zaznamenat.


Detail kašny nedaleko Zwingeru si žádá měkké světlo zatažené oblohy, které dobře prokreslilo detaily a mnoho odstínů prakticky jedné barvy. 

Výše uvedené typy na použití různých druhů světla jsou ověřené a klasické. To však neznamená, že jiné světlo nemůže být pro daný záběr přínosné. Fotograf v takových případech musí vědět, proč tak činí.  

Hledání námětu je zřetelná fotografická činnost. Povyšte hledání světla na stejnou úroveň a vaše fotografie budou od tohoto okamžiku jiné, zajímavější.

Oblíbené odkazy